Na větroni VSO-10 se začalo v Chocni pracovat v teoretické fázi už v roce 1972. Vznikal jako náhrada klubového větroně VT-116 Orlík II. S ohledem na cenu a dostupnost materiálů byla zvolena smíšená konstrukce - dřevěná křídla a duralový trup s laminátovou kabinovou částí. Při konstrukci byly použity moderní profily křídla Wortmann řady FX, uplatnila se i sendvičová stavba potahu.

     Snaha pokrýt s jedním větroněm úkoly pro pokračovací i sportovní výcvik vedla vedle prodloužení vývoje i k nárůstu ceny z původně uvažovaných 120000 Kč na 428000 Kčs (Orlíky stály koncem 60. let 68000 Kčs). První prototyp byl zalétán dne 16. 9. 1977 a již v roce 1979 obdržely aerokluby první větroně. Co do množství VSO-10 Orlíky nenahradily, přesto umožnily plachtařům zlepšení výkonů. V roce 1979 vznikla část 12-ti kusové série VSO-10C Gradient Club s pevným podvozkem. V témže roce obsadili na VSO-10C Ing. M. Brunecký a J. Vávra první a druhé místo na prvém ME klubové třídy ve švédském Orebro. Výrobu "Vos", která do roku 1990 dala 225 větroňů nahradila v Orličanu Sopotnice licenční výroba laminátového větroně standardní třídy Schempp-Hirth Discus CS.

     S větroněm VSO-10 se u nás setkáte v každém aeroklubu.