Ahoj Radime,
byť s tebou v zásadě souhlasím, a to hlavně s onou větou, že to platí i opačně (z velkých na malý je to někdy porod a přesvědčuju se o tom pravidelně sám na sobě), přece jenom bych si dovolil zajít malinko dál, než jen k oné "neužitečnosti". Zatímco pro tebe (a snažím se aby pro mě taky) platí, že zdravý rozum a dostatek zkušeností ony odlišnosti smazává, nebo nám pomáhá si je aspoň uvědomit, setkávám se se spoustou pilotů, kteří to zas tak zodpovědně nevidí.
A tak ať kdokoliv lítá malá nebo velká éra nebo obojí, ke každému případu musí přistupovat individuálně a s potřebnou dávkou zodpovědnosti. Přístup jistého pana novináře, že pouze věk a zkušenosti na čemkoliv jsou volně přenositelné na zkušenosti někde jinde je podle mně naprosto zcestný a jak jsem psal, v řadě případů dost možná i nebezpečný. Nejenom v Human Factors a při vyšetřování mnoha leteckých nehod na tohle téma padlo pěkných pár kapitol...
Proč si myslím, že nebezpečný? Dovolil bych si pár obecných a jedno konkrétní téma:
- Seat of the Pants flying - aneb po česku létání podle prdelní sondy.
Zatímco u malých letadel do nás instruktoři hustí, jak je důležité cítit podle akcelerací v osách jak se éro chová, naučit se rozpoznávat síly v řízení podle režimu letu, zvuk motoru, aerodynamický hluk, stall buffet,...tak u těch velkých (snad s výjimkou stall buffetu a to ještě jen u některých letadlech a v některých režimech) je dobré na tyhle návyky hezky rychle zapomenout. Ne možná úplně nadobro, příležitostí pro využití tohohle šestého smyslu je i u velkých letadel dostatek - ale to prostě z mnoha důvodů nemůže platit pro IMC. Koukat na to, jak kdo řídí manuálně éro např. při vizuálním přiblížení a důsledně dělat monitoring - to je někdy celkem procitnutí. Overbanking, high descent rate...to jsou jen méně závažné "drobnosti", co jsem měl tu možnost zažít..A to jsou zkušení kapitáni, nepochybuju o tom, že z levé sedačky takové situace můžou vypadat ještě mnohem zajímavěji. A to zmiňuju jen vizuální přiblížení - čili VMC podmínky a dostatek referencí. Velká letadla prostě do tohohle stylu lítání vkládají příliš mnoho proměnných - konfiguraci a vliv výkonu motorů - které dokážou rozhodit velmi snadno i hodně zkušenou prdelní sondu.
- VMC flying - aneb nečum na ty přístroje a nauč se lítat a koukat při tom ven
Tak trochu podkapitola předchozího. Každý si asi pamatujeme naše první lety, kdy jsme dostávali pojeb za každé koukání na přístroje. Ono pro VFR lítání malých letadel to má význam - koukat pořádně ven je někdy otázka života a smrti (kdo měl tu možnost lítat v USA má asi představu). Jenže ono venkoukací umění, kdy je každý schopen letět precizně straight and level jenom koukáním ven, jsou schopní někteří dovést až k absurdní dokonalosti. Dokonalosti, která nejde snadno přenést na umělý horizont a IFR létání. Na lítání s velkým rozptylem hmotností, výšek, rychlostí, výkonu motorů a konfigurací - které mají celkem dramatický vliv na to, co člověk vidí z okýnka, pokud je z něj vůbec vidět, o přístrojích ani nemluvě. Velká letadla jsou prostě IFR letadla a i ve VMC se lítají s důkladným instrument scanem, byť pohled ven může vypadat, že je všechno v pohodě. Na 757 jsem zvyklej v běžných konfiguracích na počáteční rotate na klopení sotva 10°, stejně jako 20+° - obojí nutné pro udržení rychlosti V2+15-25. Jsem zvyklej na let po ILS s čumákem 5° nad horizont, stejně jako 3° pod. I když to tak nevypadá na první pohled, při koukání ven jsou to hodně dramatické změny...vypadající nezvykle. A právě na onu neobvyklost a různorodost si pilot malých letadel musí zvyknout - a zapomenout na to, že když to vypadá od oka v pohodě, tak to bude +/- v pohodě i na přístrojích.
- Precizní létání
Kolik z pilotů malých letadel při běžném poletování hlídá rychlost -5/+10kt, výšku +/- 100ft, kurz +/- 5° ? Samozřejmě čest výjimkám, ale na druhou stranu, kdo by si kazil lítání po krajince v hezkém počasí neustálým kontrolováním přístrojů a precizním letem, navíc často v termice? Jenže čím víc takových pohodových letů, tím víc si člověk zvykne...a jak už jsem psal - Instrument Scan je schopnost, která se hodně rychle zapomíná. Pro mě osobně, i když toho malého létání nedělám tolik a u toho velkého se snažím manuálně a navigace podle klasických ručiček - nemůžu říct, že bych měl přebytek kapacity a naprosto pohodovou jistotu. Vždycky je to celkem záhul a výzva.
- Létání pod dozorem
Tuhle věc považuju za poměrně hodně zásadní, byť se může zdát tak nějak zvláštně samozřejmá díky tomu jak dnes funguje MCC...KAŽDÝ let velkým dopravním letadlem je let, který aktivně monitoruje někdo druhý. Aktivně...tzn. hlásí příslušné nadlimitní odchylky a hlídá jejich nápravu. U pravidelných simchecků nejen monitoruje, ale taky velmi přísně testuje a hodnotí. Je nejen druhým párem očí, ale taky druhou hlavou - někdy třeba i s jiným názorem na danou situaci a její řešení. A to má dvě obrovské výhody - jednak se člověk víc snaží (to máme tak nějak vrozené) a druhak má zpětnou vazbu na všechny nedokonalosti, zlozvyky, ale taky to co mu jde dobře. U létání malých letadel tahle zpětná vazba po dokončení výcviku úplně chybí, snad s výjimkou nějakého toho jarního přezkoušení. A opět říkám - čest výjimkám, čest všem sebekritickým pilotům, kteří lítají tak, aby sami na sebe byli dostatečně přísní. Na těch kteří ale nejsou, to je bohužel vidět.
- Checklisty / SOP apod. - aneb všechno zpaměti
Dlouhým vývojem v oblasti letectví jsme dospěli k celkem nepříjemnému poznání - že totiž člověk je tvor omylný. Trvalo to lidstvu kupodivu poměrně dost dlouho, ale to bych tak nějak dal za vinu tomu, že letectví patřilo vždy tradičně spíše mužské části populace s výraznou inklinací k egoismu 
U malého létání je tradiční přístup - nadrť se zpaměti všechny postupy a checklisty a pak je dělej z hlavy, když je potřeba. Ono to zase tak moc nevadí - úkonů není tolik, navíc když je tam člověk sám, nemá mu to kdo předčítat a kontrolovat. Jenže u velkých letadel to takhle dělat nejde...velká většina postupů dnes obsahuje nějakou sumu kroků, které je potřeba udělat (scan, aneb úkony zpaměti), které se pak kontrolují pomocí challenge / response checklistů. Checklistů, které se povinně vždycky vezmou do ruky a jedou se krok po kroku, při přerušení klidně i znovu od začátku. Metodicky, striktně, nikdy ne zpaměti. Proč? Protože to jsou už "jen" checklisty dříve provedených úkonů a tím pádem obsahují ty nekritičtější body, které není možné vynechat. A právě ve vynechávání a zapomínání jsme my omylní lidé...tak dokonalí
- No a na závěr jeden konkrétní příklad možné nebezpečnosti zkušeností z malého létání pro to velké a to je (viz další příspěvek ;o) |
|
