Dnešní disky s 256MB cache jsou ve většině případů SMR disky. Šindelový zápis (hustší záznam stop na plotně - víc dat na plotnu - ale nutný přepis okolních stop) může při fragmentovaném disku plných malých souborů znamenat že zapsat těch 15GB pidi souborků může trvat i HODINY. Sám jsem se se SMR diskem napálil. Poznal jsem to samo až při vyšším zaplnění disku, tedy po lhůtě k vrácení, kdy zápisy běží strašně pomalu a response time je někdy i 20000ms - ano 20 sekund. Přitom jsem si místo Baracudy mohl koupit Iron Wolfa, který SMR nemá a stál při 6TB asi 3 stovky víc. U WD jde SMR poznat z nějakého modelového čísla, u Seagate vůbec. Výrobci samozřejmě parametr SMR ve specifikacích nijak neuvádějí, takže je to těžké předem zjistit. První fakt je právě těch 256MB cache. Ta právě zakrývá práci s pár menšími soubory, kdy faktický zápis disk udělá v době nečinnosti. Ale 256MB pro 10-20GB addony k simulátoru nestačí.
SMR je fajn na ukládání velkých souborů se kterými se příliš nepracuje - archivy/zabalené zálohy. Přesně na to dnes ta Barracuda slouží, je v USB rámečku s UASP protokolem (USB rámečky bez UASP mají problém s paralelním přístupek, rámeček s UASP protokolem nepoznáš rychlostí od disku zapojeného přímo na SATA port v desce, u mě v sekvenčním čtení/zápisu dokonce o pár MB/s rychlejší než na interním řadiči) |
|
