Bylo, nebylo, za hory, za doly, že za hluboké totality se sem tam vyskytl někdo velice chytrý a šikovný, obvykle mu ale bylo své schopnosti skrývat.
Šikovní se občas objevili i mezi modeláři - a pod hlavičkou Svazarmu tehdy v malých sériích v Brně vyráběli modelářské motorky MVVS. Vyráběli je velice dobře, dalo se s nimi soutěžit na nejvyšší úrovni, i mezinárodně. Nejprve byly na příděl Svazarmu pro reprezentanty, závodníky... pak se daly i koupit, třeba v Modeláři v Ječné ulici v Praze. Tenkrát existovaly v Čechách jen dva specializované obchody na modelářské potřeby - v Praze v Ječné a v Plzni, ulici už si nepamatuju. Drobné modelářské koutky sice byly i v okresních hračkářstvích, ale tam toho moc nemívali. To bylo v 60. letech.
V 70. létech - za normalizace - byly na jedné straně utaženy šrouby, na druhé sraně, aby to zas tak blbě nevypadalo, byly povoleny věci, o kterých se do té doby nedalo ani zdát. Tak se z technické správy zařízení Svazarmu stalo výrobní družstvo Modela. No a družstva mohla leccos - vyrábět, prodávat, dnes to nikomu nepřijde divné, ale tehdy bylo družstvo jedinou cestou na "volný" trh. Modela tak vzala pod svá křídla MVVS, vyráběla motorky, páčky, kolečka, žebra, stavebnice, také plastikové kity (Luňák a Blaník 1:48).
Je potřeba si taky představit, že tehdy se v obchodě dostalo asi 3-6 druhů limonád a jedna sodovka (průmyslově vyráběná). Pak už akorát pivo, šaratice a originál mattonka. Dnešní paleta kokakol, sprajtů, švepsek, aquil, dobrých vod, evianek a já nevím čeho všeho tehdy byla úplně absurdní. Prakticky všichni používali vynález devatenáctého století - sifon. Do skleněné či kovové lahve s pitnou vodou se z bombičky napustil CO2, který se probubláním rozpustil v té vodě - a byla sodovka. Se sirupem si člověk doma dělal limonády sám - lepší, než se tehdy daly koupit. Exotika, co?
V té době se objevil úplně nový hit, ve kteréím jsme jako Čechoslováci byli na špičce - a byly to motorky poháněné stlačeným CO2, prostě "kysličníky". Princip byl prostý. Do nějaké nádržky se napustil stlačený CO2 (ze sifonových bombiček) a z nádržky se plyn vedl nad píst, kde byl kuličkový ventil. Na vrcholu pístu byl kolíček, který v horní úvrati nadzdvihl kuličku, pustil plyn do pracovního prostoru a rozhýbal motorek. To se při každé otáčce opakovalo - a to bylo všechno. Stačilo tak nafouknout plyn do nádržky a brnknout do vrtule - motůrek běžel, dokud nedošel plyn
Skutečným světovým mistrem těchhle malých zázraků byl Štefan Gašparovič, který dokázal vyrobit motorek o zdvihu 2,7 mm3 (!!), nejmenší motorek na světě, pak devítiválcový hvězdicový motor velký asi 8mm, poháněl tím maketu akrobatické dvouplošné Avie, která měla rozpětí asi 7 cm (!). Prostě kouzelník!
To ale nebylo nic pro nás smrtelníky, pro nás Modela vyráběla za pár grošů (myslím, že to bylo nejdřív 90,- Kčs, po převratě v r. 1989 to bylo najednou kolem 700,- Kč) kysličníkový motorek, kliková skříň a píst z plastu, válec, klikovka, ojnice, kuličky a trubičky kovové. Celý motorek vážil, myslím, asi 26 gramů a vydžel běžet (když byl dobře sestavený a seřízený) i 90 sekund (bohužel si už nepamatuju, kdo byl jeho "otcem").
No a jak už to bývá, s letadélky s tímhle motůrkem se pořádaly různé soutěže - populární byly makety skutečných letadel, warbirdi obvykle v měřítku 1:13 (absolutní špička L. Koutný a ing. Alferi) - a pak volné modely, velikosti asi jako kluzáky třídy A3, obvykle kolem 30-60 gramů i s potahem, létalo se na čas - cílem bylo dosahnout 120 sekund ve vzduchu - a s dobrým motůrkem to zas nebylo tak těžké (obvykle 60-90 sekund nahoru a 40 sec. dolů), na soutěži bylo vždy několik startů (6-10) a sčítaly se časy, kdo měl nejvíc, vyhrál.
No a konečně - protože se tyhle motůrky vyráběly v té dílně na letišti v Podhořanech, byl vždy jednou ročně takový závod tam - a jmenoval se "Malá cena Modely" - jako protějšek takzvané "Velké ceny Modely", což byl pohár rádiáků kolem pylonů, který se létal na Hoříně u Mělníka.
Fuj, já jsem teda ale starej a zamechovanej pamětník  |
|
