I když s křížkem po funuse - upřesním pro mladší základní fakta té doby:
1. Milovice byl v té době skoro heremticky uzavřený prostor, stát ve státě. Provoz letiště určovali Rusáci, nikdo do toho nemohl mluvit - ať šlo o provoz civilní či vojenský. Když měl nějaký voják zdravotní problém, byl chvíli v sovětské vojenské nemocnici v Kostelci nad Černými lesy - a pokud se nedal v krátké době do kupy, zavřela se nad ním voda. Jako domorodci z okolí jsme občas mohli jezdit na poměrně střežené výlety do "civilní" části garnisonu, jakoby na historickokulturní program v rámci Svazu československo-sovětského přátelství, cílem byl památník a diorama bitvy v Dukelském průsmyku (nebo u Borodina nebo kýho šlaka co to bylo za řež) - ve skutečnosti se tam ale jezdilo nakupovat do sámošky, protože tam měli laciný kaviár, toaletní papír, pomeranče a uherák - což se v normálních krámech dalo sehnat jen občas, v garnizonu furt. Sámoška totiž byla jen "dlja oficerov"... Krom "veřejné" návsi mezi památníkem a sámoškou (cca 200x200m, byla to přece jako "civilní vesnice" na okraji vojenského újezdu) ale nebyla šance se dostat.
2) v garnizonu nežili jen vojáci, ale spousta (spóústa) civilistů (civilistek) ze SSSR. Manželky, rodiny... každý vyšší důstojník (a že jich tu bylo) tu vlastně mohl mít s sebou rodinu. Protože v SSSR byla (je?) těžká bytová krize (obvykle v jednom bytě 3-5 rodin, podle počtu pokojů 5-15 lidí - my si to fakt nedovedem představit, co v té době bylo), tak možnost odcestoovat alespoň na dobu služby "na západ" s nárokem na panelákový byt, chtěla každá (garnizon měl vlastní sídliště, která byla stavěna ve vojenském prostoru, vojáky, kteří byli v civilu stavbaři, z materiálu, který si Rusové dovezli - i panely na paneláky si vozili svoje (!!) - to byl taky jeden z důvodům, proč rekonstrukce panelových bytů na Ploužnici u letiště Mimoň tak, aby splnili naše normy, byla tak problematická).
3) všechny ruské garnizony (Ralsko, Mimoň, Milovice...) byly trvale spojeny se SSSR mnoha denními spoji na železnici (vlaky, vlaky, vlaky.... vroubkované široké ruské vagony, kterým se v Černé pri Čope vyměňovaly podvozky tam a sem), kdy uvnitř osazenstvo nepodléhalo celní a pasové kontrole, protože v SSSR nastoupili a v garnizonu za závorou a ostnatým drátem vystupili - a často také nepravidelně pravidelnými leteckými linkami (a jsme u toho).
Prostě do Milovic klidně mohl létat Aeroflotí "speciál" -a to celkem pravidelně - a kromě pár lampasáků vozil ruské báryšny v kožiších, se zmalovanými rty, čpící "ruskimi důchy", s krabicemi karlovarského porcelánu, Poděbradského broušeného skla a já nevim co všechno to vozili tam a zpět.
Takže civilní tupolev na Mladé - úplně normálka. Z Moskvy, Minsku, Kijeva, Soči, Vladivostoku - jak libo. |
|
1x 
