Finta - to co píšeš je všeobecně rozšířeno, protože 0,9% roztok NaCl má stejnou osmolaritu jako vnitřní prostředí člověka - tedy buňky, které jsou tímto roztokem omývány (nebo v něm plavou, nebo jsou do něj nacucnuty) se ani nesmrsknou ani nenabobtnají - a může si s nimi člověk dál hrát.
Hovorově lze říci, že tento roztok (z pohledu osmolarity) představuje "fyziologické" prostředí. To ale není původ jeho jména - navíc na tomto ropztoku kromě osmoolarity není nic (veskrze nic) fyziologického.
Před mnoha lety na jedné anglosaské univerzitě potřebovala skupina vědců, pracujících s tkáňovými kulturami, nějaký standardizovaný roztok, kterým by mohli promývat své preparáty s buňkami z tkáňových kultur - a souřasně aby ta voda nebyla drahá. Nejprimitivnější byl právě normoosmolární roztok soli - což vyšlo na těch 0,9%. Tehdy takovou slanou vodu nikdo jiný nechtěl - a skulina pracující se živými buňkami tam měla přezdívku "fyziologové". Tak se slané vodě "pro fyziology" začalo říkat "fyziologický roztok"
Fyziologický roztok se stal (mimo jiné lepší - Hartmannův, Ringerův a další a další) jedním ze základních infusí, protože (zase) jde o nejlevnější úpravu vody, aby se dala nalévat rovnou do žil. Jméno "fyziologický" ale spletlo (a asi ještě splete) mnoho doktorů, kteří jsou přesvědčeni, že pokud jako infusi použijí standardně F1/1, nemohou pacientovi ublížit, protože je to přece roztok "fyziologický". |
|
