ze stránek ÚJČ:
hihihi a chichichi
Dotaz:
Přesto, že již dva dny hledám odpověď (internet, Pravidla českého pravopisu…), stále si nevím rady s odpovědí na otázku, proč se v citoslovcích hihihi a chichichi píše měkké i přesto, že se jedná o tvrdé samohlásky (hy chy ky ry dy ty ny).
Odpověď:
Jednoznačnou odpověď na Vaši otázku v příručkách bohužel nenalezneme. Možných výkladů je vícero:
1. Mohli bychom předpokládat, že se psaní i ustálilo v daných citoslovcích již ve staré češtině a že je tedy psaní hihihi a chichichi dáno vývojově. Tuto variantu však můžeme po konzultaci s lingvisty, kteří se zabývají starou češtinou, vyloučit – ve starých textech se v těchto případech psalo převážně y tvrdé.
2. Jedná se o slova, která nepodléhají kodifikaci, přestože mají svou ustálenou podobu. Z toho důvodu je zde zcela potlačen pravopisný princip, který říká, že po tzv. tvrdých souhláskách následuje ypsilon. Měkké i se zde používá proto, že je tzv. bezpříznakové – na rozdíl od y, které je příznakové, a používáme je pouze z důvodů pravopisných (např. babyka), které mohou být ještě podepřeny důvodem významového rozlišení (např. otcovy; přišly, bydlo atp.) –, a v případech hihihi a chichichi není důvod příznak vyjádřit. Tato teorie je však přesvědčivě vyvrácena protipříklady typu kykyryký, hyjé apod., pro které by teoreticky měla platit naprosto stejná pravidla (pokud by tato teorie platila, měli bychom psát jedině kikirikí a hijé).
3. Poslední způsob zdůvodnění psaní i v těchto případech je z hlediska lingvistického velice zajímavý, nicméně ne zcela ověřený (bylo by třeba v této oblasti podniknout další výzkum). Tento způsob vychází z toho, že výrazy hihihi a chichichi jsou v podstatě výrazy onomatopoické, tedy zvukomalebné. Ačkoli ve standardní češtině výslovnostní rozdíl mezi i a y již zanikl, lze předpokládat, že je tento rozdíl u onomatopoických výrazů stále pociťován, respektive, že tento rozdíl (byť třeba výslovnostně nerealizovaný) je součástí znakové povahy i a y v povědomí mluvčích. Jinými slovy tato teorie předpokládá, že i a y mají v povědomí mluvčích specifické významové rysy, které bychom pracovně mohli označit jako „subjektivní měkkost“ a „subjektivní tvrdost“. Měkké i se pak ve slovech hihihi a chichichi podle této teorie píše právě proto, že jsou tato citoslovce pociťována jako „měkká“, kdežto právě citoslovce typu hyjé a kykyryký jako „tvrdá“. Jak jsme však zmínili na začátku tohoto odstavce, jde pouze o teorii, jejíž platnost by bylo ještě třeba ověřit. |
|
