Tohle je takovej "fenomén odborníků" všeobecně. Stejnou věc mi popisoval kamarád, kterej kdysi dělal operátora na jaderný elektrárně. Na simulátoru je zkoušeli z různých průserů, a on říkal: "100x si můžeš říkat, že o nic nejde, že je to jen "jako", ale ve skutečnosti ve stresu jsi. Přinejmenším proto, že budeš muset znovu na simulátor a přijdeš tím pádem o prémie. No a na vyřešení průseru máš vteřiny, během nichž musíš bleskurychle použít co nejvíc svých znalostí, o věci, odhadu, co když...a řešit. Následně zasedá komise odborníků a hodiny rozebírá tvůj postup. A pak ho zkritizuje. A oznámkuje. Prostě hodiny v klidu u kafe, kde fakt o nic nejde posuzují chování a jednání lidí, který se odehrálo během vteřin pod velkým tlakem.
No a v letadle je ten stres opravdový. Otázka, jestli se s tím třískne víc, nebo míň, jestli se vylomí motor, je podružná. Zásadní v tu chvíli je, jestli z toho vylezeme živí. Koneckonců mraky nehod třeba ultralightů vypadají tak, že je řídili lidi, kteří to snad ani neuměli. Jenže člověk nikdy neví, co se na palubě dělo. Já bych si nikdy netroufnul hodnotit žádnou nehodu,resp. postupy lidí. Proto třeba práce vyšetřovatele, nebo soudního znalce je velmi nepříjemná.
A tak naprostý souhlas s Tondem - kdo to nezažil, neví o co jde a pánové je potřeba pokory v hodnocení práce druhých. |
|
