Jo, asi by to ale bylo marný.
Mám osobní zkušenost z jedné pracovní skupiny, kde byli dva docenti, jeden primář, dvas doktoři a dvě zástupkyně jedné firmy. Schůzky byly vždy na aktuální téma jedné skupiny nemocných (závažná diagnóza, ale nebudu uvádět víc) a týkaly se součassně dvou témat - 1) jak zajistit, aby běžní doktoři poskytovali správnou léčbu těmto pacientům a 2) aby nebyl porušena legislativa, aby pojišťovny spolupracovaly, aby doktoři nemuseli platit pokuty za to, že někoho léčí (málo se to ví, ale tak to u nás chodí - když léčíš moc, platíš za to pokutu). tematika byla poměrně složitá, každý uměl a věděl něco - a dohromady vznikal celostátní projekt s velkou nadějí na život. Vždy jsme se sjeli v některém koutě republiky (/každý byl odjinud) rozdělili jsme si úkoly podle toho co bylo potřeba a kdo měl k čemu blíž - a práce měla švih.
Pak byla jednou firmou do pracovní skupiny vyslána bývalá zaměstnankyně "drobnoměkkého giganta", profesionální managerka, takříkajíc. Najednou byly podrobné zápisy, barevně vyznačené nesplněné úkoly, každý řádek měl termín, nová témata byla reflexní barvou - prostě to vypadalo jak paviání prdel. Kupodivu dost velká část z nás se po 2-3 schůzkách omluvila, že nemůže - a byl šlus. Vybarvovat menstruační kalendáře se nám nikomu nechtělo...
Tak asi takový mám (bohužel? bohudík?) vztah k americkému "pořádku"...
(je mi jasné, že pro armádu méně kvalifikovaných dělníkoúředníků takový pořádek umožní masovější zápřah a kontrolu výsledku - a hlavně také vykázat byrokratickou práci, aby mohla být zaplacena.. Pro tvořivou skupinu koperujících individuaslistů na vrcholu pyramidy to ale může být definitivní koule na noze...) |
|
