Jaro 1989  už jsem o tom psal Ale repeticio matre studiorum, neboli Opakování jest matkou moudrosti, tak ještě jednou
Měl jsem sólo na MiG-21 F v Přerově, jednoduchá pilotáž na výšce 10 km, asi v půlce cvičení zatáčky na forsáži. Doprava o 360, při přechodu vypnout forsáž, překlopit na druhou stranu, při náklonu cca 30 stupňů plná forsáž a přitahovat aby se mašinka přetížením odbrzdila a nepráskl jsem si macha... Z obavy, abych si právě při přechodu neřachl jsem si vypl forsáž dřív, srovnávám náklon, hlavou mi nelogicky bleskne vypnout vypnout forsáž... ta už vypnutá byla, takže další pohyb pod zarážku byl právě pod vzdušný volnoběh až na pozemní, ve vzduchu přísně zakázaný režim, dlouhá akcelerace motoru, hrozila pumpáž a vysazení atd. Všechny motorové ručičky najednou poklesly doleva, enormní pokles tahu a průser na obzoru - vysadil mi motor, mi projelo hlavou jako první, jdu ven!!!! Ruce jsem měl opravdu obě na madlech, pak zas další blesk hlavou - blbče, máš 10 kilometrů výšky, času dost... rychlá kontrola přístrojů, vše nasvědčovalo vysazení motoru včetně jeho autorotačních otáček. Do dneška si pamatuju že v metodice je spuštění motoru na straně 180 dole  DD Jal jsem se tedy spouštět motor, první jsem si pustil automaticky stopky, na to nás jebal nejen major Mazúch ale každý kantor - v průseru vždy první spustit stopky, ať je přehled o čase, ve stresu člověk není schopen odhadnout čas. Byl jsem v těžkém stresu, ani mne nenapadlo hlásit řídícímu, že mi to vysadilo a že spouštím za letu, tak nějak automaticky jsem mašinku převedl do klesání a ještě jednou zkontroloval přístroje - tohle všechno se událo možná během jedné či dvou sekund Najednou do oka bijící nezvyklá situace - POM je tam, kde nemá být, moc vzadu Takže mi to došlo, že jsem si dvakrát stáhl pod zarážku a momentálně mám motor v režimu pozemního volnoběhu... Narval jsem pomku dopředu a sledoval stopky - akcelerace motoru v této výšce byla 10 - 13 sekund, mně to zabralo někde při mých nejdelších osmi sekundách, pak to začalo nabíhat, přičemž kdybych ty stopky puštěné neměl, tak bych se zase chtěl střílet, protože čas se neuvěřitelně vlekl a ta mašina spíš padala, než letěla.... Rozdýchal jsem to, dostoupal na 10 kilometrů a dolétal cvičení. Po přistání jsem se šel prásknout svému instruktorovi, mjr. Mazúchovi, udělal s ním rozbor situace a šel jsem na další let - pohoda DDD Jen jsem byl málem nejslavnější nadrotmistr na světě, který se vystřelil v 10ti kilometrech z mašiny s pracujícím motorem.... A rozklepal jsem se až večer u piva, když jsem to vyprávěl spolubojovníkům, do té doby na klepání nebyl čas 
Tak to máš, dogdore, večerní bonus - vyprávění starého pilota, po kterém jsi tak toužil, i když tohle jsi už párkrát četl DDD a já si jdu dát fernet
Peace, brothers! |
|
3x 
