Měl jsem tu delší příspěvek, ale smazal jsem ho, protože jsem si řekl, že co člověk, to názor, a mohli bychom se takhle bavit do nekonečna.
Ale rámocvě souhlasím spíš s tebou.
Beneš nebyl zrádce, jen byl dohnaný do stavu, v jakém se nevyskytl nikdo jiný v té době. Ostatní byli buď napadeni, nebo se nepodrobili jednostranným ultimátům. Tam se rozhoduje trochu snáze. ČSR mělo na krku nečekaný nůž v podobě Mnichova, kterým bylo jasně dáno najevo, že se nikdo za nás nepostaví, a nepodrobení se dohodě by bylo vnímáno jako vyvolání agrese. Minimálně do doby, než západ a i východ pochopili, jaká je Adolfova pravá tvář, a to ještě chvíli trvalo.
Další věc je, že se můžeme donekonečna bavit o tom, jak by na podzim 1938 skončil střet Německo vs. ČSR, ale jsou to jen teorie. Rozhodně nezastávám v poslední době rozšířený názor podceňující Wehrmacht roku 1938. Možná by celkem úspěšně skončilo odražení prvního náporu, ale to by mělo smysl jen jako zadržovací boj do pomoci spojenců. S tou se však počítat nedalo. A na delší boj jsme neměli zdroje. Co zničilo Německo v 1.sv válce? Nebyla to jejich slabá armáda, ta byla naopak velmi silná, ale protivníci s téměř neomezenými zdroji.
Zároveň moc neberu argument, že důvodem k obsazení ČSR byly naše zbraně jako takové. Spíš šlo o potenciál zbrojní výroby, ten tu byl již z dob Rakousko-Uherska, a ten taky Němci za 2.sv.války plně využili. Co lepšího pro výrobu zbraní, než celkem zpacifikovaná pracovní síla hluboko v týlu. Leč to je v daném kontextu podružné, faktem je, že ČSR obsadit chtěl.
Dalším faktorem je to, že jsme měli okolo sebe samé nepřátele, Německo (vč.anšlusovaného Rakouska, které se rádo prezentuje jako oběť, ale... ), Maďarsko, Polsko také nebylo kolem Mnichova zrovna přítelem, a do toho Slovensko se svojí touhou po samostatnosti...
Beneš měl na začátku podzimu 1938 před sebou snad nejtěžší rozhodnutí českého, resp. československého státníka od roku 1918 do současnosti, a jsem hodně alergický na jednostranná odsouzení toho, jak se rozhodl.
Není od věci si v této souvislosti přečíst něco o osudech dalších malých zemí, v podobné situaci, jako bylo ČSR, a jejich osud, dohnaných ke hře na obě strany, jako třeba bylo Finsko, Rumunsko, Bulharsko, a částečně i Jugoslávie. A teď ruku na srdce, kolik z nás má pořád někde v podvědomí zafixováno, že to byly fašistické země (tou mimochodem nebylo ani Maďarsko)?
A zároveň s tebou souhlasím i v tom, že zlomení hrdosti našeho národa není způsobeno rokem 1938, to byla jen jedna z velkých ran, ale počátky byly už na Bílé Hoře... |
|
