Jenže taky se jich v Dakotách dost pozabíjelo.
Problém je, že dnes to "musíš letět" v civilu a míru neexistuje. Nemusíš. Jenže známe to. Tlaky jsou, a technika je na takové úrovni, že skutečně lze letět za většiny podmínek. Snad jen silný mrznoucí déšť, bouřka přímo nad letištěm, sněhová kalamita nebo výbuch Ejakulákulu tě podrží na zemi.
Dříve to "musíš letět" mělo ještě jinej rozměr, byla v tom určitá hrdost. Když čtu starý rozbory nehod, tak mě fascinuje, v jakých podmínkách tenkrát lítali. Máloco je tehdy zastavilo. Taky to tak ale dopadalo.
To je to, proč říkám - když veterána, tak hobbysticky, protože jako hobbysta a amatér "nemusíš" letět, prostě to necháš na jindy. A kdo přesto jako amatér podlehne nemoci get-there-itis, je vůl, protože tam žádné tlaky nemá a jestli je má a připustí, je to vůl tuplovanej. On je to tedy vůl i jako profesionál
Proto jsem si už před lety stanovil, že letadlo, abych na něm lítal profesionální leteckou dopravu, musí mít:
- dva lopatkové motory, pokud možno proudové
- plně funkční odmrazování, pokud možno tepelné
- APU nebo alespoň Hotel mód
- zdvojená kola na všech podvozkových nohách
- plnohodnotný záchod - možná to přijde komické, ale je to hodně důležitá věc
- radar
- a vybavení kokpitu na úrovni doby, což ovšem nemusí za každou cenu znamenat glass cockpit, ale určitě prostorovou navigaci, EGPWS, TCAS. Ono už je to teď naštěstí povinné
Citation Sovereign tohle splňoval, tak jsem na něj šel. Přiznám se, že na nabídku jít na bizjet o třídu níž, jako jsou menší jety bez APU, s "belted toilet", nezdvojenýma kolama etc., bych nereflektoval. A klidně ať mě někdo považuje za přizdisráče. Do toho bych šel na začátku kariéry, ale okamžiků, kdy jsem si řekl "zaplaťpámbu za to, že lítám to, co lítám" bylo už víc než dost. Veterány chodím lítat ve volném čase (a zdá se, že by mohl být další, ale pssst) |
|
