Já mám člověče asi štěstí na aerolinku...teda ne asi, určitě, když pominu drobné finanční škobrtání díky světové ekonomice a neklidům mladé generace v MENA...
Tak nějak jsem si zvykl na volnost v lítání, osobní zodpovědnost s tím spojenou...a díky destinacím a externím kontraktům si ani moc nestěžuju na nezajímavé destinace, nebo nezajímavé pobyty (což bych asi psal jinak, nebýt teď 4 měsíce mezi lyžováním v Kanadě a koupáním na Havaji).
Vpodstatě když dobře spočítám vzletové výkony a odlepím to od země a na přiblížení budu v 1000ft stable IFR nebo 500ft VFR a posadím to na správný místo správnou rychlostí a zastavím před koncem dráhy, tak co dělám mezi tím je více méně tak nějak na mně osobně, mém uvážení, mojí zodpovědnosti, zkušenosti a (ne)dovednosti. A pokud v tom mezi čase nevyrobím nějakej průser, kterej bude vidět buď rovnou, nebo jako červená šipka na FDM, tak mi do toho nikdo nekecá, jen to případně moderuje kapča vlevo, pokud je to mimo jeho komfort zónu. Samozřejmě jinak lítám ve sračkách a jinak v CAVOK, jinak s lidma a jinak s prázdným érem, jinak nad Evropou a jinak nad Pacifikem, 2.5 hodiny od nejbližšího letiště, jinak čilej v poledne a jinak utahanej po 14 hodinovém dni ve 3 ráno.
A o tom to je - mám tu možnost volby, důvěru spojenou se zodpovědností, mám to zázemí které mi umožňuje si užít lítání když to jde, ale mi i všemožně pomůže (ne jen technologicky) když to nejde, nebo toho mám plný kecky.
Ale to je moje štěstí a jsem si vědom toho, že jen dočasné. Protože všude jinde kam se koukám to tak růžové není a už jsem bohužel moc starej a moc velkej přizdisráč na to, abych vyměnil jakkoliv lákavé dobrodružství za jistoty a zázemí. Maximálně tak někde sám za svoje, když je poledne, CAVOK a já sám (ne můj zaměstnavatel nebo moje bankovní konto) mám chuť  |
|
