Chválím firmu jako takovou, speciálně z hlediska výcviku, bezpečnosti, efektivity. Speciálně bezpečnost je to jediné, v čem si O'Leary nedovolí ustoupit a to je to, co je drží profesionálně nad vodou.
Já jsem v tuhle chvíli se svým zaměstnavatelem celkem spokojený, byť poslední měsíce jsou stejně jako loni velmi náročné. Já osobně lítám u společnosti, která je takovou zlatou střední cestou. Nejsme moloch jako národní dopravci, nejsme ani Ryanair. Pořád máme pohodu, život který nám nediktuje aerolinka a volný prostor pro vlastní rozhodování. Zázemí a perspektivu. Byť nejsme klasický dopravce (chartery, dokud tu ještě budou, mají ekonomiku drobně zkreslenou existencí nadřazené cestovky), tak jsme si prošli postupným vývojem jako většina ostatních, významným zešťíhlováním a optimalizací. Tu zažíváme i v téhle době a zrovna teď procházíme naprosto zásadním obdobím v celé existenci společnosti - debatuje se o všem od rušení po akvizice, od změny zaměření, nebo dokonce i značky, po zásadní úpravy pracovních smluv a podmínek. Žiju tím denodenně a žiju i tím co se děje okolo - jak to chodí o dům dál víme všichni velmi dobře. Vím jaké změny jsou nutné, které jsou ještě akceptovatelné a kde je naopak hranice za kterou nelze jít. Ať už z důvodu vlivu na bezpečnost, tak z pohledu samotné existence společnosti - v určité chvíli mají úsporná opatření opačný efekt - místo zvýšení efektivity a větší ziskovosti následuje útlum a konec existence.
A to je právě ten problém Ryanairu - O'Leary ukazuje, co si lze dovolit, bez toho aby někdo zakročil a jasně řekl, že to dál takhle nejde. Když je vidět, že mu to prochází a díky profesionalitě všech ostatních se ještě nic nestalo, tak se o to budou pokoušet další. Musí, jinak nebudou konkurenceschopní. A tenhle mor má vliv na nás všechny, ať děláme u Ryanairu nebo někde jinde, nebo ať jsme jen cestující. |
|
