|  | | Malá recenze MSFS Bell 47 31. 5. 2021 / 21:25 | |
| | Jelikož jsem si kvůli Bellu 47 pořídil MSFS s nadějí, že se tvůrcům přeci jenom podařilo dosáhnout +- rozumného chování vrtulníku, tak pro eventuální zájemce napíšu postřehy, ke kterým jsem došel.
Testoval jsem nejnovější verzi Bellu (v1.26) s nastavenou maximální realitou. Je možné, že za čas zdejší postřehy už nebudou aktuální kvůli provedeným updatům.
Ještě bych rád upozornil, že jsem do MSFS i Bellu rozhodně nešel proto, abych na cokoliv plival.
Spíš naopak- opravdu jsem se na tuhle zkušenost těšil.
Začnu popořadě.
Nastartování téhle mašiny je primitivní a systémy ani nebudu rozepisovat.
Na cykliku je vrtulník vcelku dost citlivý, ale vzhledem k jeho velikosti je to určitě v pořádku.
Jediné, co mně přijde trochu mimo je reakce vrtulníku na pohyb cykliky, která přichází poměrně se zpožděním a je dosti gumová (i přes plnou linearitu ovládacích prvků).
To je ovšem ještě pořád věc, která se po nějaké době cviku dá dostat do ruky.
Pedály jsou na tak malý vrtulník poměrně tupé, ale na to se dá zvyknout.
Výše uvedené vlastnosti neberu jako něco negativního, protože nevím, jak se reálný Bell 47 chová.
Jedná se pouze o konstatování.
Teď už to bude horší, protože dále se bude jednat o absenci fyzikálních vlastností, které na vrtulník normálně působí, popřípadě se u MSFS Bellu jedná o nějakou zkomoleninu těchto vlastností.
Jenom dodatek- vrtulníky v XPL a DCS tyto důležité vlastnosti obsahují.
Přízemní efekt je buď naprosto minimální, nebo spíš žádný. Takže visení nízko nad zemí je závislé přímo na výkonu vrtulníku a blízkost země nemá žádný vliv. Tudíž ani nepomáhá při dobržďování atd.
Absolutně žádný efekt změny obtékání rotoru.
K tomu se váže i strašně divná vlastnost tohoto Bellu, že u něj neznamená čím větší rychlost, tím větší vztlak. Vztlaku se zde dosáhne téměř výhradně přitahováním kolektivu, ne rychlostí. Víc to nebudu rozepisovat, prostě ve zkratce je to úplně mimo.
Autorotaci sice umí, ale nemá absolutně žádný dokluz. Ve výsledku se ovšem přitažením cykliky a kolektivu z pádu dá dostat a naprosto lehce dosednout.
S tím jde ruku v ruce i VRS, kterou tenhle stroj prostě neumí. Opravdu jsem se všemožně snažil do VRS dostat, ale prostě to nejde. Takže jsem šel vysoko, zavisel a s kolektivem bouchnul o podlahu. Následný pád 200ft/min (cca 10m/s) jsem vybral naprosto s přehledem pouhým zatažením za kolektiv. Dopřednou, boční ani zadní rychlost jsem neměl- prostě po břichu rovně dolů. Zkoušel jsem to několikrát a vždy se stejným výsledkem... Že se pan Vuichard vůbec obtěžoval něco novýho vymýšlet 
Ještě taková perlička. Když se vrtulník utaví, tak poměrně rychle odpadne motor. Jenže tuhle poruchu mají nakonfigurovanou tak, že se prostě automaticky shodí páka směsi, což způsobí výpadek motoru.
Taková trochu komedie.
Takže ve výsledku opravdu nic moc a nejspíš bude opravdu potřeba počkat, až Asobo vytvoří pro heli fyzikální engine. V tuto chvíli je to spíš víc pro srandu, než o nějaké simulaci letu vrtulníku.
Každopádně až (nebo možná jestli) to Asobo někdy zvládne, potom bude MSFS pro vrtulníky naprosto parádní simulátor, protože graficky pro nízké polety je opravdu bezkonkurenční.
To jen taková vzpruha na závěr, abych neskončil v negativním duchu
|
| |
|
