ale ta bronzová socha by k nim taky byla dobrá, protože ta má korigovat úhlovou rychlost posunu (zaměřeného) zorného pole způsobenou třesem našich stařeckých rukou - a je tedy pro ekvivalentní f ekvivalentně stejná. Důležitá je doba expozice (čím kratší čas, tím je tolerován horší stupeň Parkinsonova třesu) a tak se dá se s určitým zjednodušením říct, že v ruce lze spolehlivě udržet snímek udělaný tolikátinou vteřiny, kolik je dvojnásobek (ekvivalentní) ohniskové délky použitého objektivu (zkušení udrží o 1 čas déle).
Příklad:
f=50 ... 1/100 sec (ev. 1/50)
f=200 ... 1/500 (ev. 1/250)
f=500 ... 1/10000/sec (1/5000)
- jinak je to bez tý bronzový sochy z ruky mázlý...
To vše je ale u digitálů trochu jinak než u kinofilmu, protože 1 pixl je značně větší, než zrno negativu. To máznutí tak má větší toleranci (toleruje se větší úhlová rychlost změny) a dodrží se brilantní ostrost i tam, kde by už klasický negativ nebyl úplně tip ťop. |
|
