Vše je především o znalosti počasí a daného prostředí. Takovým nejzakladnějším markantem jsou mraky jménem kumuly, které se tvoří právě na vrcholech hledaných stoupáků (resp. v místě kde teplota klesne pod rosný bod, stoupák může ještě pokračovat i nad mrak, ale pro jednoduchost to stačí). Podle jejich vývoje se dá poznat, jestli je to začínající nebo už rozpadající se termika a zda se tedy vyplatí se tam hnát. Pak je dobře vědět, že třeba nad tmavými místy, ned některými polem (dle místní znalosti) se třeba dělá termika častěji než nad chladným rybníkem. Dalšími možnostmi jak najít termiku je sledovat dravce či jiné velké ptáky, ti mají pro termiku šestý smysl. Taky když vítá víc větroňů může kroužicí kolega velice dobře napovědět, kdeže se ten stoupák nachází.
To jsou takové základní "přírodní" prvky o kterých vím (a to vím prosím zatím hodně málo).
PAk je samozřejmě důležitý "zadek" a budíky v letadle, kdy zatek pozná, že to koplo a budík ukáže jak moc to stoupá. Tím budíkem je buď Vario (často jsou na palubě dvě, jedno s citlivější, druhé s větším rozsahem) nebo Tevar. oderní kluzáky pak mají už hafo elektroniky, kdy to krom ukazatele i píská a provádí další a další vyhodnocení. Ve spolupráci s GPS to pak dokáže ukázat i graficky, kde to zrovna neslo víc, kde hledat přibližně střed stoupáku, kam se při dané konfiguraci dá doletět a sto a jednu informaci pro výkonové létání, ale to už je jiný kapitola.
Celé je to vlastně o vzájemné interakci stroje, pilota a přírody. |
|
