Ale to je přece strašně jednoduchý. V životě platí, že kde je méně rizika, je i menší výnos. Jenom tomu lidé stále nechtějí uvěřit.
Když nechceš nést riziko, že se budeš starat sám o sebe a třeba si začít párkrát od píky podnika, pak se staneš zaměstnancem. Tím ovšem přijímáš pravidla hry, že jsi odkázán na to, jak se v rámci zaměstnaneckého poměru(ů) (a tím vůbec nemyslím u jednoho stálého zaměstnavatele) budeš snažit.
Dále je třeba si uvědomit, že zaměstnaneckých pozic se velmi slušným výdělkem je omezené množství a odvětví, ve který je můžeš najít se navíc celkem dynamicky mění. A pro výnosné zaměstnání je také třeba něco udělat. Vzděláváním počínaje, obětováním osobního komfortu možná konče. A pak ti tu snahu ze 46 procent někdo zdaní ve formě přímých a nepřímých daní. Což jest další obrovská výzva pro člověka - stále dokola hledat motivaci, aby to unesl a platil státu za servis, který s největší pravděpobností nikdy nedostane a který spotřebuje někdo jiný. |
|
