Přítomnost boráka na palubě byla běná i u amerických letadel a do 80. let. Čili to není ruská specialita, viz DC-10, L-1011, B-727, 747-200. A u jsme u tříčlenné posádky, DC-9 a B737 se svojí dvojčlennou byla spí výjimkou, a také to vyvolávalo otázky, zda absence FE (S/O v americké terminologii) není nebezpečná.
Pak je tu přítomnost navigátora - turmana, co jednak souvisí s navigační sloitostí prostoru bývalého SSSR a jednak se zvyklostmi ruského letectví, kdy pilot letí, ale nekomunikuje, nebrejlí do map, pouze poslouchá příkazy turmana o změně kursu. Bylo to dáno ne nekvalitou leteckého průmyslu, ale určitou zaostalostí pokud jde o elektroniku, která se objevila a v 80.letech. Teprve tehdy můeme začít mluvit o tom, e ruská letadla jsou pozadu - zatímco B737 u má pokročilé navigační vybavení typu IRS s displeji, na kterých se objevuje trasa, navigační vybavení TU-154M je téměř stejné jako v 70.letech.
ČSA prokázaly, e se TU-154 po Evropě dá bez problémů lítat ve třech, tzn. jako západní letadla stejné kategorie. |
|
