Tak zejo, pokud letadla budou letat po ""balistickych krivkach"" (dvojite uvozovky) od startu k cili, jeste nejlepe po idealni ortodrome (korigovane o nejaky ten vitr), tak proc by to meli vsechno hlidat lidi, od toho tu mame jednadvacate stoleti a stroje 
1) Trajektorie letu je dopredu dana. To ze obcas foukne vitr nekam, kde se to nepredpokladalo, se da korigovat, popripade trajektorii upravit. Protoze mame GPS presne na jednotky metru, tak by se z toho dalo udelat pomerne dobre mereni rychlosti vetru v ruznych vyskach pro meteorology, to by se potom simulovalo!
2) Pokud budu nahodne posilat po balistickych krivkach letadla a dal se o ne vubec nestarat, tak je stejne strasne mala pravdepodobnost, ze se mi neco srazi, protoze proste tam nahore je mista dost. Ba dokonce, s vyjimkou oblasti kolem letist, hustota provozu klesne. Dneska umele nahustujeme letadla k sobe tim, ze je nechavame letat v koridorech.
3) Prumerne inteligentni pocitac nebude mit problem prijimat data z X set letadel, kontrolovat, jestli se jejich trajektorie neprotinaji a pripadne udavat mirne korekce, zajistujici korektni rozestupy.
4) Problem bude nastavat jen v koncovych oblastech okolo letist, ale tam bych tak rekl, ze to nebude moc zhave. Cela uloha se totiz redukuje na to, dostavat letadla na nejaky IAF nebo FAF v definovanych casovych rozestupech, a protoze letadla umi pomerne dobre menit rychlost, tak je to dost dobre mozne, za cenu naruseni "optimality" letu v poslednich par minutach pred FAF/IAF.
5) Proste, technologie mame, a bezny programator dokaze vpohode vyresit optimalizacni ulohu, zkontrolovat jestli se trajektorie neprotinaji, a kdyztak nejake letadlo prikazem zrychlit/zpomalit. Nechapu, co by na tom mohlo byt technicky sloziteho. Jedina slozitost, je podle me byrokraticka.
Profese ridiciho by se seamozrejme, zachovala, ti by sedeli, koukali na radary a kontrolovali jestli vsechno funguje, popripade vypinali automatiku a manualne ridili provoz v pripade nestandardni situace (nouzove pristani, vypadek komunikace, apod.) |
|
