To není tak jednoduchý, protože pro spojení mezi různými uzly se nejde podle vzdálenosti, ale spíš podle ceny spojení, nebo celkového času - bereme-li peníze jako nevyčerpatelný zdroj. Pro různé kombinace potom mohou existovat slevy, takže např. A-->B je 300, B-->C je 200, ale A-->B-->C může být celkem 400, ale to může být ještě časově omezeno, takže optimalizační model se výrazně komoplikuje.
Zde musíme přejít z matematické vědy do teorie věděckého managementu a začít např. definovat priority a odpovídajícím dělením intervalů celý proces zjednodušíme rozložením na více menších částí. Jednoduše - vybereme nejdůležitější problémy k řešení a na ostatní se vykašleme. Výhodou je to, že se podíváme alespoň někam a nebudeme deset let plánovat dokonalý itinerář abychom potom zjistili, že některá muzea už neexistují, vstupní data pro dopravu jsou naprosto odlišná a stejně už budeme tak líní, že zůstaneme sedět doma.
Další metodou je extrémní management, kdy se rozjedeme k nejbližšímu muzeu a druhý den se podíváme do mapy -- a rozjedeme k nejbližšímu muzeu. Takto to opakujeme do té doby, než dojdou peníze, žena nás zabije, přestane nás to bavitm resp. co z toho nastane dříve.
Samozřejmě můžeme diskutovat i o dalších modelech. |
|
