Na letiště v Sofii rád vzpomínám. Asi před třemi lety jsem letěl repatriaci s pacientem do Kosova, na letiště v Prištině. Cesta se tehdy mohla uskutečnit jenom díky zásobovacímu letu naší armády. Letěli jsme An 26, což pro normálního smrtelníka bylo dobrodružství samo o sobě. Po předání pacienta ne letišti v Kosovu / dost depresivní zážitek - bylo to těsně po válečném konfliktu/ jsme pokračovali do Sofie. Přiblížení přes zasněžené hory v zapadajícím slunci bylo neopakovatelné. Výhled nejenom bočními okny stál opravdu zato. Je pravda, že vlastní letiště je dost použité a pro nás i skladba letadlového parku trochu exotická. Dále jsem už pokračoval linkou Lufthasy do Mnichova, to už byla celekem rutina. Jenom letušky byly trochu vyjevené proč tak smrdíme leteckým palivem a táhneme EKG monitor a další krámy.
