No - píšeš "Prečo by sme nemali simulovať aspoň tú časť vnemov, čo vidia oči, (atd.)" - a já ti zkusím odpovědět. Protože to, co nabízí tento "program na třes" není ani to, co vidí oko. Princip simulace a jejího přiblížení se realitě - ARAIG - nespočívá v otrockém zobrazení části něčeho (pohledu skleněného oka) ale toho, jak více či méně dovede vyvolat v pozorovateli iluzi, že tam ten děj je "úplně živý". Kývání a "třesení" obrazu pocit prostorového pohybu nevyvolá. Je to asi tak, jako když někdo udělá (pouťový...) "full motion" kabiny letadla - a pohyby snímá z polohy horizontu. Pro mnoho lidí se to může zdát atraktivní, někteří za to zaplatí horentní sumy (onehdá jsme o tom tady diskutovali) ale skutečnému letu to pocity spíše vzdálí.Pro někoho, kdo relitu nezná nebo nevnímá to může připadat zajímavé a "reálné", ale reálné to není. Tepve pohyby synchronizované se skutečným vektorem přetížení (Kolíňáci...  zdravím!) jsou to pravé ořechové. Povrchně v tom rozdíl není velký, v podstatě je rozdíl diametrální.
Od čeho je to "kývnutí" hlavou, jak tady někdo chváílil výše, vlastně odviozeno, jak se počítá a kce se určuje směr, intenzita a doba trvání - je to skutečně vypočítaný pohyb hlavy (cca 7-10kg) nebo je to generováno asi tak, jako to "drncání" některých force-feedbacků? To zatím nikdo nepopsal - a bojím se, že o reálný prostorový "g-metr" stejně nejde. Takže:
Já nikomu nebráním, aby si ten "program třasák" nainstaloval, jen se snažím doložit, že je to odklon od reality. |
|
