Jenže čím dál tím více existuje početný zástup těch, kteří jsou instruktoři na baterky a vidina peněz u nich znamená i to, že si sednou do letadla naprosto s kýmkoliv.
Dávám k dobru něco z mojich zkušeností:
Zažil jsem kluka, se kterým jsem se úplně náhodou potkal na ULZ před 6-ti lety na Medical II. Působil už od pohledu hodně zvláštním dojmem. Jmenoval se Karel. A náš Kája byl programátorem každým coulem. Břich se mu valil z kalhot, koláče na košili, která kdysi byla bílá, umaštěné vlasy no prostě žáček do letadla k pohledání. To byl nearogantní kluk, který nikdy nepřijel v BMW, ale tramvají a metrem, netelefonoval z "aj founa", ale z omlácené nokie...ale rozhodl se jít do toho. Já jsem PPL končil normálně, na povinných hodinách, on ho dokončoval na 100+ hodinách. Prostě měl problém, že "vytuhával" při přistání, také při startu za to občas zapomněl vzít, trpělivě létal a létal a létal. Pak prodal byt po rodičích v Praze a šel létat dál. A dolétal opravdu nakonec CPL, IFR a MEP + ATPL. ATPL dával teorii asi nejlépe jak to vůbec jde, prostě bedna. Nicméně jeho nálet po dokončení MEP(IR) činil neuvěřitelných 357 hodin. Stálo ho to byt za téměř 4 miliony korun, který v tom utopil. No a šel na typovku do Německa....a neudělal simulátor. Pak znovu. A znovu.A teď čeká na další peníze, aby mohl jít zase. Do letadla s ním šlo celkem 6 instruktorů z jedné nejmenované školy v Praze a nedávali ho. Prostě horká brambora, která ale nebyla zlá, ale na létání levá jako šavle...pohroma ve vzduchu, která díkybohu neudělala sim na velkého ptáka. Tady jsem měl na tváři trpký úsměv, protože on se tak moc snažil, až ho to málem zničilo a přesto nemůže to, co chtěl...
Druhý kluk, kterého jsem potkal přijel na Vodochody, kde jsme létali. Já jsem si seděl venku na sluníčku a hověl si před handling chatkama, do půli těla, protože tričko jsem sušil vedle, po zápase, kde hlavní role hrály houbička s pěnou, hadice s vodou a horní strana křídla C172. Přijel s burácením ne BMW, ale nějaký Mercedes se sklápěcí střechou, na tohle jsem tupej, nevím co to bylo. Kluk asitak mého věku, na očích pravé RayBan brýle, okrokodýlovanou košili a na ní 3 prýmky. Neuměl sice ještě nic, ale měl je tam. Zahrábnul auto tak, že jsem musel zvednout nohy a první co bylo, že když utichla příšerně přeboostovaná hudba, tak že prý jestli má letadlo připravené a kde je instruktor. Hrnul se k mému éru, které si schlo na slunci a musel jsem ho důrazně zastavit s tím, že tohle letadlo pro něj není. Pohlédl na mě a řekl tedy, že počká až mu připravím to jeho a mezitím že by si dal kávu, presso a minerálku. Jemně perlivou. Nejlépe Rájec, jestli bude. A nepřechlazenou. A usedl na mé bývalé místo. Bez optání, bez ničeho a tupě zíral skrze mě. Dorazil Dan (handling) a oznámil mu, že jaksi zapomněl dorazit včas a že místo ve 2 dorazil ve 4 odpoledne a letadlo je uklizeno a instruktor v tahu, protože se neobtěžoval ani zvednout telefon či to jinak odvolat. Nehnul ani brvou a jal se čumět do kokpitu Cessny, která má Garmin G1000 Glass Cockpit. Nikdy to neviděl a ani netušil co to je, nicméně to zazdil otázkou, kolik má přinést, aby mohl létat na tohle stroji, že ty televize tam jsou bomba. Když dostal negativní odpověď, tak bezeslova nasedl zpátky do svého dára a odsmykoval kamsi za někým jiným. Nikdy už jsem ho znovu neviděl, ale zážitek také k pohledání.
Sorry za délku, ale večery jsou teď již dlouhé a tak trochu ze života, jak mohou dnešní piloti také vypadat  |
|
