Pawlicku, tohle má, bohužel, víc proměnných..... Jeden ze spolupůsobících problémů je "multitypovost". Albík ti jednu věc odpustí, Delfín ne, Delfín ti zas odpustí něco, co ti neodpustí Albík, MiG-29 ti zas odpustí něco úplně jiné a neodpustí atd. A nejen Jirka toho lítal najednou víc a v minulosti toho lítal taky dost. Proto třeba já nemám moc rád "sběrače typů" 
Za mně mohli u armády lítat dva rozdílné typy pouze piloti první třídy a na obou typech se jim sledovaly nálety a přestávky. Víc než dva typy mohli létat snad jen inspektoři. Důvod? Aby si pilot nekurvil návyky. Dokonce jsme měli zakázáno létat v Aeroklubu do dobu aktivní letecké služby v armádě - to se změnilo až snad v roce 1991. Když jsem končil na rychlých a zas se po dlouhé době svezl v půlce let devadesátých v Z-142 měl jsem na přistání pocit že to je zteč na pozemní cíl a ne přistání - mašina byla nosem dolů, což jsem několik let nezažíval Byl jsem nucen používat pořádně nohy, což jsem opět několik let skoro vůbec nepoužíval (jen při rolování ). A hodně dalších věcí, každé éro chce svoje. Ve zprávě rovněž psali něco ve smyslu, že na záběrech z kamery bylo vidět že pilotáž není úplně stoprocentní, pokud se taky rozumný člověk rozumně podívá na nálet a přestávky, tak mu to musí být jasné, že ani pánbůh by to líp za těchto podmínek nezalítal.
takže jako obvykle to nebyla jedna jediná chyba, ale souhra několika malých, samostatně nepodstatných chybiček, které se jako obvykle znásobily a skončilo tak, jak to skončilo.
Holt Jirkovi to letecký štěstíčko došlo dřív než mělo a vzal sebou i někoho jiného, což je velice smutné.
Peace, brothers!
|
|
