Ne že bych byl příznivcem pořizování těchto předražených doplňků k simulátoru, ale oblíbená argumentace reálných pilotů s papírama jako obvykle dost kulhá. Samotné vlastnictví oněch "papírů" totiž jaksi neřeší kde, na čem a hlavně za kolik lítat. To jsou ovšem věci až druhotné. Prvotní věcí je zdravotní způsobilost, kterou většina lidí bere jako samozřejmost, ale ne každý ji má. Na rozdíl od peněz ji nelze našetřit, vydělat si nebo si ji vypůjčit.
Tyhle knížecí rady šťastnějších lidí mě docela hnětou. Mám letos výročí, před dvaceti lety mi diagnostikovali epilepsii. Při vší smůle jsem měl štěstí a po pár letech byly problémy kompenzovány, mohl jsem si dodělat i řidičák. Dost jsem se tehdy nasháněl informací, jak by to šlo, legálně se dostat k létání, ze zoufalství mě napadl i parašutismus. Jeden letecký doktor mi nasliboval, jak epilepsie není překážkou, jen je třeba mít na palubě druhého (safety) pilota. Ať se prý vrátím s povolením od svého neurologa. Za rok jsem se vrátil a milý pan doktor se mnou dost nevybíravě vyběhl. Ono to prostě s těma papírama není tak snadný, jak se někomu může zdát.
Nicméně zrovna před týdnem jsem úplnou náhodou zjistil dosti důležitou věc. Před devíti lety se změnila legislativa a zdravotní způsobilost pro padákové a závěsné kluzáky od té doby posuzují nově praktičtí lékaři, navíc podle stejných kritérií, jako jsou ta na řidičák. Letos už na to nebudu mít čas ani peníze, ale za rok..., možná se těch papírů na stará kolena nakonec dočkám 
A stran té onanie, ono to není tak jednoznačné Jeden můj kamarád, možná sem ještě chodí, svého času pronesl památné moudro - "Když to na tebe přijde, udělej si to sám. Nemusíš bejt na sebe hodnej ani si kupovat kytky." Za určitých okolností, když člověk ne a ne najít tu pravou, to nemusí být vůbec špatná volba |
|
