Děkuji, za zastoupení fakt nestíhám. Auto se mi sepsilo, na letišti máme akrobatické soustředění,...
K Undergound:
A co vyhraji?
Tady je nakopírovaný článek:
Dnes používané papíry mají od svého staroegyptského předchůdce odvozen pouze název. Způsob výroby (zv. zplsťování) pochází z Číny přibližně z roku 150 př. n. l. Surovinou byla kromě zbytků odpadu při výrobě hedvábí i vlákna brusonecie, bambus, konopí a ramie (viz také heslo Výroba papíru v Číně, Papír v Japonsku a Nepálu v kapitole Historie výroby papíru).
Postup výroby papíru z bambusu od sklizně až po výsledný produkt je znázorněn na obrázcích. Konopí a ramie se zpracovávaly podobně.
Obě rostliny, jak konopí, tak ramie, pochází z Indie, ale už ve starověku se pěstovaly po celé jižní a západní Asii. Konopí (Cannabis sativa) je až 5 m vysoká jenoletá rostlina s dlanitě složenými listy. Samčí květy skládají dlouhé laty, samičí klasy jsou chráněné chlupatými podpůrnými listeny. Plody jsou hladké hnědé nažky.
Ramie (Boehmeria nivea) je 2 – 5 m vysoký keř s dlouze řapíkatými a na spodu bíle plstnatými listy, které na první pohled poněkud připomínají naše kopřivy, s nimiž jsou řazeny do společné čeledi rostlin kopřivovitých (Urticaceae). V paždí listů vyrůstají květenství, plodem je nažka. Ze stonků získaná vlákna se výborně hodí na lana a provazy; odpad – listy a zbytky vláken – se používal na výrobu velice kvalitního papíru.
Kromě vláken výše uvedených rostlin se na jihu Číny a na ostrově Formosa získával papír i lisováním na proužky nakrájené dřeně z kmene aralie papírodárné (Tetrapanax papyrifera). Tento maximálně 4 – 5 m vysoký stromek s rovným kmenem a chocholem dlouze řapíkatých a dlanitě laločnatých listů a květenství na vrcholu patří do čeledi rostlin araliovitých (Araliaceae), a je tudíž příbuzný našemu břečťanu (Hedera helix).
Přibližně do roku 600 n. l. jsou datovány první zprávy o papíru z Japonska (viz také heslo Papír v Japonsku a Nepálu v kapitole Historie výroby papíru). Jeho tradiční ruční výroba zde přetrvala celá staletí a dnes prožívá svou renesanci. Japonský ruční papír – washi – dělíme na několik druhů podle toho, z jakého druhu rostliny byla získána vlákna.
Lýková vlákna Wikstroemie canescens (český název nemá) jsou základem tzv. gampi papíru. Wikstroemie je velice podobná lýkovcům, společně s nimi a také edgewortií papírodárnou ji řadíme do jedné čeledi rostlin vrabečincovitých (Thymelaceae).
Základem kozo papíru jsou lýková vlákna některého z několika druhů brusonecie – papírodárné, kazinokovy nebo kaempferovy (Broussonetia paypyrifera, kazinoki, kaempferi) z čeledi rostlin morušovitých (Moraceae).
Jedná se o malé až středně vysoké stromy s velice variabilním tvarem listů – na jedné dřevině najdeme různé přechody od listů celokrajných až po laločnaté. Listy, řapíky i mladé letorosty jsou porostlé trichomy (chlupy). Samčí květy skládají jehnědy, samičí kulovité hlávky. Dužnatá a žlutočervená plodenství připomínají moruše.
Vysoko v Himálajích – v Nepálu a Tibetu – se staly základem pro různé druhy papírů vlákna edgewortie papírodárné (Edgeworthia papyrifera). Kromě toho se do papíru přidávaly i další divoce zde rostoucí rostliny, takže papír měl velice zvláštní strukturu.
Pokud si dnes v různých etnoprodejnách zakoupíte zaručeně pravý nepálský papír, nebude z edgewortie. Tento keřík je dnes na území Nepálu poměrně vzácný; ruční papír se zde v současnosti vyrábí např. z vláken banánovníků nebo jiných náhradních surovin rostlinného původu.
Kolem roku 600 př. n. l. se ocitá na vrcholu své moci a slávy mayská civilizace v Latinské Americe (viz také heslo Papír amate v kapitole Historie výroby papíru). Také Mayové znali papír – huun, amate (amatl) – řipravovaný z kůry několika druhů fíkusů (Ficus padifolia, F. mexicama, F. teculutensis).
Z některého z uvedenýh druhů fíkusů nejprve oloupali ve svislých pruzích kůru, kterou pak krájeli na proužky a máčeli ve vodě, aby se z nich uvolnilo bílé latexové mléko, které obsahují všechny fíkusy. Z pruhů vláken splétali řídkou tkaninu (viz obrázek). Tento polotovar vytloukali kameny a hladili, aby byl po celé ploše stejně silný. Od Mayů se naučili vyrábět papír Aztékové, jejichž stát (a tudíž i tradiční výroba papíru) byl zničen až s příchodem Cortéze a jeho dobyvatelů v 15. století.
Dnes se vyrábí papír především z celulózy, získané ze dřeva listnatých i jehličnatých dřevin (smrky, borovice, douglasky, topoly, buky, eukalypty...), ale využívány jsou i další rostliny – konopí, len, bavlna, kavyl, cukrová třtina... Na výrobu papíru se dnes používají především rychle rostoucí dřeviny, stále více se uplatňuje recyklace.
Dnes používané papíry mají od svého staroegyptského předchůdce odvozen pouze název. Způsob výroby (zv. zplsťování) pochází z Číny přibližně z roku 150 př. n. l. Surovinou byla kromě zbytků odpadu při výrobě hedvábí i vlákna brusonecie, bambus, konopí a ramie (viz také heslo Výroba papíru v Číně, Papír v Japonsku a Nepálu v kapitole Historie výroby papíru).
Postup výroby papíru z bambusu od sklizně až po výsledný produkt je znázorněn na obrázcích. Konopí a ramie se zpracovávaly podobně.
Obě rostliny, jak konopí, tak ramie, pochází z Indie, ale už ve starověku se pěstovaly po celé jižní a západní Asii. Konopí (Cannabis sativa) je až 5 m vysoká jenoletá rostlina s dlanitě složenými listy. Samčí květy skládají dlouhé laty, samičí klasy jsou chráněné chlupatými podpůrnými listeny. Plody jsou hladké hnědé nažky.
Ramie (Boehmeria nivea) je 2 – 5 m vysoký keř s dlouze řapíkatými a na spodu bíle plstnatými listy, které na první pohled poněkud připomínají naše kopřivy, s nimiž jsou řazeny do společné čeledi rostlin kopřivovitých (Urticaceae). V paždí listů vyrůstají květenství, plodem je nažka. Ze stonků získaná vlákna se výborně hodí na lana a provazy; odpad – listy a zbytky vláken – se používal na výrobu velice kvalitního papíru.
Kromě vláken výše uvedených rostlin se na jihu Číny a na ostrově Formosa získával papír i lisováním na proužky nakrájené dřeně z kmene aralie papírodárné (Tetrapanax papyrifera). Tento maximálně 4 – 5 m vysoký stromek s rovným kmenem a chocholem dlouze řapíkatých a dlanitě laločnatých listů a květenství na vrcholu patří do čeledi rostlin araliovitých (Araliaceae), a je tudíž příbuzný našemu břečťanu (Hedera helix).
Přibližně do roku 600 n. l. jsou datovány první zprávy o papíru z Japonska (viz také heslo Papír v Japonsku a Nepálu v kapitole Historie výroby papíru). Jeho tradiční ruční výroba zde přetrvala celá staletí a dnes prožívá svou renesanci. Japonský ruční papír – washi – dělíme na několik druhů podle toho, z jakého druhu rostliny byla získána vlákna.
Lýková vlákna Wikstroemie canescens (český název nemá) jsou základem tzv. gampi papíru. Wikstroemie je velice podobná lýkovcům, společně s nimi a také edgewortií papírodárnou ji řadíme do jedné čeledi rostlin vrabečincovitých (Thymelaceae).
Základem kozo papíru jsou lýková vlákna některého z několika druhů brusonecie – papírodárné, kazinokovy nebo kaempferovy (Broussonetia paypyrifera, kazinoki, kaempferi) z čeledi rostlin morušovitých (Moraceae).
Jedná se o malé až středně vysoké stromy s velice variabilním tvarem listů – na jedné dřevině najdeme různé přechody od listů celokrajných až po laločnaté. Listy, řapíky i mladé letorosty jsou porostlé trichomy (chlupy). Samčí květy skládají jehnědy, samičí kulovité hlávky. Dužnatá a žlutočervená plodenství připomínají moruše.
Vysoko v Himálajích – v Nepálu a Tibetu – se staly základem pro různé druhy papírů vlákna edgewortie papírodárné (Edgeworthia papyrifera). Kromě toho se do papíru přidávaly i další divoce zde rostoucí rostliny, takže papír měl velice zvláštní strukturu.
Pokud si dnes v různých etnoprodejnách zakoupíte zaručeně pravý nepálský papír, nebude z edgewortie. Tento keřík je dnes na území Nepálu poměrně vzácný; ruční papír se zde v současnosti vyrábí např. z vláken banánovníků nebo jiných náhradních surovin rostlinného původu.
Kolem roku 600 př. n. l. se ocitá na vrcholu své moci a slávy mayská civilizace v Latinské Americe (viz také heslo Papír amate v kapitole Historie výroby papíru). Také Mayové znali papír – huun, amate (amatl) – řipravovaný z kůry několika druhů fíkusů (Ficus padifolia, F. mexicama, F. teculutensis).
Z některého z uvedenýh druhů fíkusů nejprve oloupali ve svislých pruzích kůru, kterou pak krájeli na proužky a máčeli ve vodě, aby se z nich uvolnilo bílé latexové mléko, které obsahují všechny fíkusy. Z pruhů vláken splétali řídkou tkaninu (viz obrázek). Tento polotovar vytloukali kameny a hladili, aby byl po celé ploše stejně silný. Od Mayů se naučili vyrábět papír Aztékové, jejichž stát (a tudíž i tradiční výroba papíru) byl zničen až s příchodem Cortéze a jeho dobyvatelů v 15. století.
Dnes se vyrábí papír především z celulózy, získané ze dřeva listnatých i jehličnatých dřevin (smrky, borovice, douglasky, topoly, buky, eukalypty...), ale využívány jsou i další rostliny – konopí, len, bavlna, kavyl, cukrová třtina... Na výrobu papíru se dnes používají především rychle rostoucí dřeviny, stále více se uplatňuje recyklace.
A co k tomu dodat? Čtěte pokud jste četli pozorně. Je tam konopí. Prostě se holka předávkovala.  |
|
