Další rok v naší postkomunistické zemi snad všichni v kruhu našich rodin, známých a příbuzných uzavřeme ve zdraví. I když jsem si rok 2005 představoval v České republice trošičku jinak, zejména pokud jde o naši politickou scénu, nestalo se tak. Velmi dramatický a velmi utěšující vstup ČR do EU v roce 2004 připravil půdu pro lepší budoucnost našich dětí, je však neustále bagatelizován naší vlastní - tuzemskou politickou krizí. My se tak stále, možná i deset dalších let, budeme muset smířit s tím, že generace odporných prospěchářských politických „špiček“ trvá… Nezbývá než dodat to, co jsem řekl již několikrát, neboť jinou šanci opravdu nemáme. Opět se potřebujeme zbavit dalších „politiků“, v řadě, které jsme na „střídačce“ před časem pustili do „útoku“ naší politické scény. Na mysli mám v tyto dny další dva velmi diskutované, novináři všeobecně nesnášené aktivní funkcionáře: Paroubek s Rathem jsou ztělesněním typicky české politické scény. Musíme tedy vyčkat na to až se tato
stvoření sama zprofanují (tak jako většina předchozích), či odejdou do důchodu, či sama uznají, že setrvávat v politice by již nemělo valný smysl. Střety zájmů, podnikání s věcí věřejnou, neprůstřelná imunita, zvýšení poslaneckého platu o dalších 3.100,- CZK na celých 57.600,- CZK, snížení marže pro lékárníky o 3 procenta (dementní Rath), zdražení plynu o 10 procent, trvající monopoly, jsou asi posledními demotivujícími diskutovanými problémy, které bychom namátkou mohli zmínit. Ptáte se jak to v ČR bude dál? Já opravdu nevím… Od roku 1989 uplynulo již mnoho let, jsme rádi, že žijeme ve svobodné zemi. Jsme rádi, že si kdykoli můžeme konečně sednout do auta a navštívit našeho kamaráda Rolanda v Mnichově. Jsme rádi, že můžeme dovážet zboží ze zahraničí, komunikovat v angličtině, poskytnout vzdělání našim dětem (raději mimo ČR), koupit si Nutellu v Delvitě, nebo naopak vybrat si jiné auto než Škodu 120. Stále se však potýkáme s dědictvím, které komunismus v této zemi zanechal a
kterému se stále nejlépe daří právě v subjektech řízení našeho státu: takovému dědictví my, jako řadoví občané bohužel, můžeme stále jen přihlížet. Ať zvolíte jakékoliv spektrum politického proudu, výsledek je, jak už jsme měli možnost několikrát zjistit, více méně velmi obdobný. Těžko lze změnit etický kodex zacházení s věcí veřejnou, těžko lze apelovat (psaní článků opravdu nemá smyl, petice už vyšly z módy a lidé už na to nemají čas), těžko se však lze smířit s tím, co na obrazovkách TV musíme snášet. Platíme daně, vysoké daně a stát dál vesele okrádá každého z nás… Za poslední rok jsem přišel na jednu velmi důležitou věc: čím více v ČR pracujete, tím méně máte, tím více ztrácíte, tím spíše nechápete, proč tomu tak je… Odpověď na to, kdy se situace změní k lepšímu, tak zůstává stále v oblacích.
Přeji všem našim oddaným čtenářům, zákazníkům, kamarádům pevné nervy v dalším roce. Bude hůř a všichni se musíme smířit s tím, že život v ČR i v roce 2006 nebude procházkou růžovým sadem, ba naopak: Pro většinu z nás to bude další rok boje o „přežití“, méně času pro rodinu, více času na práci. Přesto všechno: nepřehánějte to s prací, neřešte politickou scénu, neotravujte se všednostmi typu „Pohrobek a Drát“, zůstaňte nad věcí, buďte klidní. Náš vlastní rodinný život má před vším ostatním přednost. Snažme se jej dále naplňovat takovým způsobem, aby se ta nejmladší generace dostala k moci co možná nejdříve. Jinými slovy: připravme odrazový můstek pro ty nejmladší z našich rodin. Ti nejvíce potřebují naši podporu, péči a nejvyšší zájem, protože ti jediní jsou v současnosti na soudobé politické scéně pro budoucnost jednoznačně nejdůležitější.
Martin Krouza, High In The Sky
|
|
