dovolím si takový obecný postesknutí, protože jsi přesně, byť nevědomky, označil problém dnešní doby...
Ještě poměrně nedávno - před nějakými 10ti lety, když někdo projevil zájem o obory typu video, zvuk apod., tak měl před sebou běh na opravdu dlouhou trať. Musel si o tom sehnat nějakou literaturu, po bazarech sháněl opotřebovanou techniku a veškerý svůj volný čas věnoval pokusům a samostudiu. Občas své výtvory odprezentoval svým blízkým a známým, z negativních reakcí se poučil a piloval k dokonalosti. Aby měl nějaký srovnání, účastnil se třeba různých amatérských soutěží, kde okoukával výtvory svých zkušenějších kolegů, získával nový poznatky a rady, který zužitkoval. Celej tenhle proces trval i několik let a dostatečně prokázal odhodlání, píli a nadšení onoho jedince. Byl to takovej filtr na lidi, kteří nevydrželi, po chvíli zjistili, že je to vlastně až tak nebaví a nechali toho. A kdo tímhle filtrem prošel, makal na sobě, byl defacto připravenej kamkoli nastoupit a dělat v tomhle oboru pak profesionálně.
A teď srovnání s dneškem. Každý puboš, co má comp, si jednoho dne řekne: udělám rádio nebo natočím film apod. Bez jakýchkoli znalostí vezme první, co má po ruce (mobil atd.) něco nafrfňá a jebne to na youtube a očekává ovace... Tuhle sračku na youtube uvidí statisíce podobných pubošů, kteří si řeknou, když může on, udělám to taky. A udělaj. Výsledkem je ze 70% zaplavenej youtube totálníma srágorama a hlavně nějakej obecnej dojem, že tyhle sračky jsou vlastně "normální", čímž se totálně degradují jak příslušné obory, tak i pomyslné měřítko kvality.
Chtělo by to prostě obnovit v lidech nějaký pocit sebereflexe, sebekritiky, ale i ostychu z veřejné sebeprezentace.
|
|
1x 
