Mnjo - nemám stroj na to, abych létal ve virtuálním řízeném prostoru. Raději se vrhám do skutečného vzdušného prostoru a myslím, že v této diskusi ještě něco chybí. Možná, že to ale je jen můj pohled na věc...
"Postupy" jsou nejen check-listy (které jsou skutečně jen a pouze věcí posádky a jikoliv dispečera)
anebo "způsob manévrování" tím kterým letounem, aby dispečer dovedl předpovědět chování toho kterého letounu - znát každý typ dispečer nemusí a ani nemůže - stačí, když letoun zařadí do určité kategorie a tím mantinelů, kudy a jak jej pak může řídit.
Nejde také jen o "pravidla komunikace" - která podle nátury dispečera a pilota může být vemi nepředpisová a přesto účelná (viz "Yelow Bird" v reportáži J.Peroutky z prvního předvedení Z-242 v Oshkoshi, USA)
- ale o postupy dané pro jednotlivé situace pro každé letiště - hlavní možné situace příletů, odletů, nezdařených přistání a podobně. To je to, co na velkých letištích spojuje myšlení pilota a myšlení dispečera, který má právo předpokládat, že pilot dodrží tyto "postupy" a nepřiřítí se ze severu jako kanec 6 majlí od prahu dráhy 24, aby se ostrou pravou "usadil do ajelesu" a divil se, cože to po něm ten dispečer vlastně chce.
Pro virtuální piloty a navíc začátečníky je asi dost těžké se k těmto dokumentům dostat (pro každé civilizované letiště jsou SID, STAR a podobně součástí AIPU v oddílu AD. Pro maličkou Ruzyni je to dohromady asi 27 stran).
Ale to je právě rozdíl mezi skutečným a virtuálním, létáním, kde pilot po takovém přiblížení neriskuje ani papíry, ani zaměstnání (a hlad nenasytných krčků svých dětiček doma...)
To je taky důvod, proč nešetřím peníze na IVAO schopný počítač - jednak bych utratil pětkrát tolik za ajpy - a pak bych určitě (znova) zešedivěl. |
|
