Tak trochu věciček k zamyšlení.
1. Zaujalo mne,že když jsem odlétal od Milánského centra a dále nebylo pokrytí,tak nám všem dával zpátky SQ 2000,což je myslím praktické vzhledem k omezenému počtu kombinací a k hlídání,aby nebyly SQ zdvojené.
2. Skákání do řeči bývá nejčastěji u Centrů,kteří musí obsluhovat i neobsazená letiště,což v reálu samozřejmě není.Při větším provozu,pak dochází k větší možnosti skákání si do řeči.Samozřejmě to o to více platí v situacích,kdy řídící mluví třeba španělsky a my - tohoto jazyka většinou neznaje pak nevíme,jestli už je pauza pro naše hlášení a nebo bude cizojazyčné brebentění pokračovat 
3. Problém větší části pilotů je,že nemají cit pro situaci a i když vidí na TCASu,že přistává za sebou větší vláček strojů,tak přesto musí do tohoto mumraje žádat svoje letové povolení,jako by nemohli chvíli počkat a v klidu sledovat,až se cvrkot uklidní.Toto se samozřejmě týká situací,kdy nejsou stanoviště plně obsazena řídícími a jeden musí zvládnout více stanovišť.
4. ATC někdy musí být tvrdší v intonaci,když třeba jednomu řekne - moment a ten se urazí.Včera jsem třeba zažil situaci,kdy já hlásil rychlost 310 indikovaných druhý hlásil 240 indikovaných a přesto jsme ve stejné výšce letěli takřka souběžně a stejně rychle.Tak se potom nemužete nikdo divit,že řídící musí operativně měnit předem vydanou instrukci zvlášťě když tam je ještě jeden pilot,který komunikuje po textu a stejně drží kurz evidentně jiný,než mu psali.  |
|
