Omlouvám se, že ještě vstupuji do toho baobabu.
Ano, je to iluze. A nedá se to popsat v krátkém odstavci, protože ten systém byl velmi variabilní, měl mnoho podob a byl mnohovrstevně provázán (včetně estébáků, kteří hlídali estébáky - a protože ale byli "zaměstnanci" aparátu - anebo jen vybraní spolupracující soudruzi - nikoliv naverbovaní donašeči, tak se ani dnes neobjeví v žádném svazku nebo Cibulkových seznamech). Ale stačilo, aby obrazně ukázali palcem nahoru nebo dolů - a pouhý nevhodný kádrový původ byla postačující záminka, při které se pak už nemuselo vysvětlovat nic dalšího.
Ano, systém občas produkoval absurdity. Takže někdy bylo možné něco jako "pokání" - ti, kteří neměli škraloup a byli na to dost silní (a takový postup nebyla jen ta práce, bylo v tom zapření a každý to nedokázal, navíc výsledek byl nejistý - člověk mohl být 5 let vzorným úderníkem u soustruhu - a na ani jednu přihlášku nepřišla odpověď, protože ji prostě někdo cestou spolehlivě stopil. Dovolání nebylo - pokud jsi neměl dost dobrý kádrový profil, mohl s tebou zamést kdokoliv, třeba domovnice) - tak prostě na vejšku nešli, nastoupili do dělnické profese. Vzornou prací (a nemyslím tím zadáním si s režimem, což občas šlo oddělit, bohužel ne vždy) se z nich staly takzvané "dělnické kádry" - a nástup na vejšku z dělnické profese někdy umožnil i "politicky nespolehlivým" dosáhnout vysokoškolského vzdělání (viz poslední odstavec).
Ale i když to vypadá jako sci-fi, i o tom, kdo se dostane na kolej, rozhodoval ňákej estébák. Klidně se mohlo stát, že pro blbej kádrovej profil a "vlažnej" poměr k režimu jsi prostě nedostal v Praze kolej - přestože jsi bydlel u Brna, dojíždění absolutně nepřicházelo v úvahu. Tak jsi sháněl podnájem v Praze, ale ti co pronajímali, byli taky pod dohledem - měli zase svýho jinýho estébáka - a tak jsi byl nespolehlivej - a ještě podezřelej, protože ten, kdo měl byt aby ho mohl pronajímat, to nebyl spořádanej občan, ten by nadměrné metry bytu "vrátil" do společného fondu, aby mu do bytu podnájemníka přidělil národní výbor, protože tak "by to mělo být". A se dvěma škraloupama jsi měl další handicap do dalšího rozhodobvání (třeba jestli ti ten titul pak k něrčemu bude, nebo si ho jen šoupneš do šuplíku a půjdeš do kotelny).
No a ještě jeden postřeh. Tvůj "rozpor" zřejmě pramení z toho, že ti, co dokázali systematicky vzdorovat režimu, nebyli tak docela obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří splynuli s masou, nějak prokličkovali, ale nestali se "bojovníky", se kterými se dnes vedou rozhovory. To nemyslím nijak zle, tak to prostě je. Ti "bojovníci" (a piloty, co utekli do RAF nevyjímaje) byli (nazvi to jak chceš) vytrvalí, houževnatí, nebo jen prdlí a praštění - a vystrkovali hlavu a dostávali přes ni. A přesto šli dál a dělali to své dál (někdo v kotelně studoval, druhý v boudě za zahradou načerno křtil děti). A tak mnohým z nich bylo uznáno vysokoškolské vzdělání, univerzitní titul atd. - po složení zkoušek po převratu (!) Takových je strašně moc - a vždyť je to už 20 let - teď nikdo neříká "já jsem doktor teologie, promovaný v roce 1992".
Ano, vím, že pro toho, kdo to nezažil je to velmi obtížné se v tom vyznat a vybudovat si přesvědčení. je mi z toho smutno, protože mám hrůzu, že by se v generaci mých dětí mohlo "demokratickým způsobem" (to je stjně jako v roce 1946 !!!) otočit kolo demokracie - a to by byl pro mé vnuky prostě průser. My nemáme rakouskouherský drill našich dědečků, spravedlnost a pestrost demokracie 20. a 30. let našich otců, a tak (aspoň u nás doma) by už v "starém novém" režimu ase nedokázal přežít nikdo.
Byl na to i vtip: Byli dva bratři Slováci. Jeden se ve čtyřiačtyřicátém dal k partyzánům, žil v horách, bojoval s Němci, byl zraněn, zajat, krátce se dostal do koncentráku, ale přežil, byl osvobozen Rudou armádou, se kterou pak přijel do Prahy. Druhý, staší bratr byl sedlák, chrapoun, měl statek i za války, protože se včas dal k Hlinkově gardě. Odznak odpáral z rukávu v dubnu 1945 a začal na poslední chvíli vykřikovat ta správná hesla. No a tihle bratři se chtěli každý dostat na vysokou školu, Ten mladší na filosofii a ten starší na zemědělskou. Ten starší se dostal napoprvé, ten mladší to zkoušel podruhé, potřetí, počtvrté - absolutně bez efektu. Pak potkal kamaráda, se kterým byl v partyzánském oddíle a který se mezitím stal funkcionářem národního výnoru. Tak se ho zeptal: "Fero, prosím tě, proč já se pořád nemůžu dostat na vysokou školu? Vždyť přijímačky jsem udělal pokaždé - a pak už mi nikdo neodpovídá!" A ten kamarád na to "Prosím tě mlč! Ať nikdo neslyší, o čem mluvíme. Jak ty by ses mohl dostat na vejšku! S tvým kádrovým profilem"! Vždyť tvůj bratr byl kulak a za války byl u hlinkovců! Už to radši ani nezkoušej!" "No, ale vždyť můj brácha se dostal na vejšku už předloni! Tak jakejpak kádrovej oprofil?" "To je přece jesný, tvůj brácha má kádrovej profil úplně bez poskvrny. Vždyť jeho bratr byl v koncentráku a bojoval jako partyzán - a na to my nezapomínáme!"
Bohužel - ze života... |
|
