Běhá mi z toho mráz po zádech pane...
Musím říct chlapi, že na jednu stranu váš rouraře neskutečně obdivuju v čem a za jakých podmínek jste bez brblání sedli do mašiny a šli s plným nasazením na to. Smekám.
Na druhou stranu je strašně smutný a zarážející vědět, že někde v tom armádně leteckém řetězci seděl někdo, kdo třeba zrovna o těch výškoměrech věděl a s jistotou, že do toho sednete a poletíte tak jako tak, se prostě vysral na to s tím něco udělat a v prvé řadě aspoň uzemnit mašiny.
Chápu, byla jiná doba...ale ti co tyhle rozhodnutí dělali, na jejich čest se teď nemusí připíjet na hangarparty  |
|
