No, když to tady tak čtu, nedá mi to být trochu kverulant, protože růžové to teda opravdu není.
Zažil jsem spoustu etap Péráku, téměř od jeho počátků. Některé byly lepší, některé horší, ale ta zatím poslední mi asi přidělává vrásek nejvíce...
Proč si to myslím? Radimmm má velkou pravdu v tom, že to tady byla vždycky ohromná inspirace pro všechny obory letectví a s letectvím spojené - a díky těm kteří se tady kdysi inspirovali a zůstali věrní tady najde kdokoliv neuvěřitelnou studnici vědomostí, zkušeností a zážitků, která rozhodně nemá na českém internetu obdoby, ať se jedná o čistě fóra nebo i obecné letecké informační servery. Ostatně to je taky důvod, proč tady najdeme spoustu "anonymních" čtenářů (kteří si tak trochu naivně myslí, že o nich nevíme) - někteří sem chodí pro novinky, jiní pro moudra, někteří taky bohužel prostě sprostě vykrádat. Někteří si umí vyžádat souhlas s publikací, mají novinářskou etiku a nebo třeba dokonce ze střípků aktivně stvoří něco nového. Někteří umí citovat a dát kredit autorovi, jiní jsou prostě zvyklí na to, že mají na světě všechno zadarmo...taková je prostě doba. To mě ale trápí že všeho nejmíň...
Pro mě Pérák začal čistě simulátorovou etapou někdy v roce 2003. Tou dobou jsem už dobrých 10 roků proháněl virtuální nebe ve spoustě letadel, z nichž nejvíc pro mě znamenal Flanker, který později přešel v simulátory jako Flanker 2, LOMAC, Flaming Cliffs, apod. Byla i spousta dalších, jako Falcon, Sturmovik...ale Flanker byla pro mě srdeční záležitost. Tou dobou jsem jezdil po světě na slety (legendární Big Bear Meets v Holandsku, které asi málokdo zná, ale tam se psala historie nejen Flankeru), poznával virtuální a skutečné piloty a začala se ve mně formovat taková ta neodbytná letecká touha. Měli jsme fóra (tou dobou mailing listy), měli jsme IRC kanál, kde se ve Flanker Officers Clubu potkávali téměř denně lidi z celého světa, měli jsme Ladder a HMASP kde jsme soutěžili v létání a učili se od profíků...Měli jsme komunitu, která žila a kde všichni vzájemně dělali něco pro ostatní. Byl pro mě šok dostat poštou skvělou knihu od kamaráda z New Yorku, abych si "přečetl něco o taktice manévrového vzdušného boje, když mě to tak baví", nebo přijet do Holandska a mít ubytko zadara, protože jsem jel tak daleko a kluci se složili...Byl to prostě mega koníček a dal mi opravdu hodně - od angličtiny po létání. Byla to doba, na kterou se nedá zapomenout, jen tak trochu se slzou v oku vzpomínat. Bylo to legen....wait for it...DARY!
Tohle všechno mě hodně inspirovalo a tak nějak jsem chtěl, aby se podobná tradice uchytila i v Čechách. Měli jsme Mamedia, Mageo a mailing listy, kde se diskutovalo o 106. Měl jsem to štěstí účastnit se několika prvních tehdy Sletů virtuálních pilotů, které postupem času přerostly v hodně zajímavé akce, kde se párkrát promítla i televize, nebo je sponzorovaly tenkrát velké zahraniční softwarové firmy. Co ale na nich bylo hlavní - osobně jsem poznal spoustu zajímavých lidí a to naše hraní postupně přilákalo další spoustu nadšenců. Vznikaly weby, akce, knihy, byla toho spousta.
Ale lidi stárnou, začínají mít jiné starosti a zájmy, simulátoroví vývojáři nedokázali jít příliš s dobou, objevily se i drobné rozkoly a tak tohle všechno postupně umřelo nebo přešlo do režie jiných nadšenců. Vším se alespoň u mně vždycky promítala FSka, i když jenom tak trochu okrajově. Začala ale krystalizovat jako simulátor, který byť civilní, začínal být hodně zajímavý. A tak jsem začal shánět letadla a scenerky a tou dobou našel Pérák. Ten jsem bral nejdřív tak trochu pasivně jako zdroj addonů (jak se to snažím komunitě vrátit vědí zasvěcení), ale postupem času jsem objevil krásu fóra a začal debatovat, zkoumat i přispívat.
Pak přišla druhá etapa - nástup online létání. Nejdřív SATCO, které se pak rozdělilo na IVAO a VATSIM. Znova tady byla spousta nadšenců, kteří se do toho ponořili a dělali toho spoustu pro ostatní. Lítalo se a řídilo skoro zběsile (anebo kdo nezažil Karla ve Spořce cestou na LEPA, nebo Berta tripple five neví co je to online nadšení  ), každý den se něco dělo, scenérky i letadla vznikaly jako na běžícím pásu a skoro všichni za tím hledali něco víc - cestu k poznání skutečného létání. Tahle etapa mi dala opravdu hodně - SATCO, VATSIM, IVAO, různé virtuální aerolinky (speciálně CVARS) a lidé které jsem díky tomu poznal mě defacto připravili na svět reálného dopravního i malého létání. Díky tomu co jsem zažil kolem online lítání jsem prošel Oxfordem s lehkostí, pohodou a skvělými výsledky. Doba ale pokročila, komunity kolem virtuálních aerolinek i divizí IVAO a VATSIM se oddělily a žijí si vlastním životem, byť je mi jasné, že to tady občas sledují (zdravím!).
Pak přišla třetí etapa - spojení s reálným letectvím. Spousta lidí odsud se dostala do různých odvětví letectví - a začali aktivně sdílet svoje zkušenosti a vědomosti, inspirovat další a celá komunita těch co nějak přičuchli k reálu začala růst geometrickou řadou...To dál postupně přilákalo lidi zvenku a celé to tu začalo být hodně zajímavé...možná trochu na úkor FSky, ale za to skvěle z hlediska toho co tu našel člověk za obsah. Spousta lidí byla hodně aktivní a za to co komunitě dali se jim dostalo pochvaly i uznání - tak nějak jediné motivace v tom něco produkovat dál. Tak nějak to tady bylo opravdu fajn, debatovalo se na spoustu témat, člověk se snažil vzdělávat, hledat, studovat, inspirovat sebe i ostatní. Z té doby existuje hodně památného obsahu.
Pak ale přišla etapa čtvrtá - pasivního konzumu a buzerace. Ubylo přispěvatelů a tvůrců, někteří dokonce odešli nadobro. Oddělilo se spousta věcí kolem a vznikly separátní komunity, které sice Pérák četly dál, ale byly radostí bez sebe, že můžou tak nějak žít vlastním životem bez těch diskusí, které probíhaly tady. Přibylo mladé generace zvyklé na to, že je všechno zadarmo a že něco tady produkovat a odpovídat na dotazy není dobrou vůlí, ale povinností místních. Ubylo poděkování, uznání a motivace a naopak přibylo kafrání, všudypřítomné nekonstruktivní kritiky všeho. Jedinou pozitivní stránkou téhle etapy byl návrat k osobnímu setkávání a díky spoustě akcí, leteckých i hospodských, toho člověk spoustu zažil a poznal.
A tam kde jsme byli, jsme dodnes...a troufám si říct tak ještě trochu hůř. Pérák stíhá syndrom Facebooku - nikdo už dnes aktivně nic neprodukuje, jenom konzumuje a kritizuje. Konzumuje pokud možno predžvýkané, krátké, se spoustou obrázků. Konzumuje tak na půl oka a ucha. Mladí co mají spoustu dotazů se bojí zeptat, protože hned dostanou pojeb, že to tady už bylo a mají hledat, nebo se prostě blbě ptají. Kdo má chuť něco poslat nebo napsat sám od sebe, se na to většinou vykašle - protože to co vyprodukuje zůstane buď naprosto bez odezvy, nebo to někdo ukradne jinam, nebo protože ho okamžitě někdo setře za obsah, gramatiku, nebo znalosti. Nebo si říká, proč bych to psal sem, kde je krom lidí co to ocení skupinka těch, kteří mu spíš lezou na nervy. A nebo má strach, aby co napíše někdo nezneužil proti němu. Spousta diskusí se odehrává soukromě, nebo je už lidi neřeší online, ale tak nějak mezi sebou ve svých podskupinkách naživo. Kdo na tom tratí? My všichni.
A tak vám něco řeknu - pro mně osobně je komunikace s ostatními tak nějak alfa a omega života. Rád poslouchám zážitky ostatních, učím se nové věci a ďělím se aktivně o ty svoje. Pro těch pár, kterým je to inspirací. Je to o to těžší, že jsem kdesi v UK a tak je tohle pro mně tak nějak jediné spojení s domovinou. Teda bylo. Facebook začal být naprosto k ničemu, tak jsem ho zrušil. Pérák se začíná nepříjemně blížit podobnému osudu. Místo "Flightsimáků" tady jsou "Benešovští" a "Kladenští" a "Ostravaci" a jediné co se tu řeší jsou věci, nad kterými si kdokoliv do půl hodiny vzdálenosti od těchto skupinek jenom povzdechne a jde si zase poslušně řešit svoje. Všechno je ještě okud možno kořeněné vzájemnou nevraživostí skupinek mezi sebou.
Člověk si mnohem líp pokecá s kamarády mailem jednou za čas, nebo se potká, když má cestu...a když jsou tyhle debaty plné zajímavého materiálu pro ostatní, tak nějak se na ně nedostane a postupně to tady chcípá.
Takže...přijde mi že se ptám jednou za dva roky, ale zeptám se znova:
Co s tím uděláme? Vrátíme se k aktivnímu produktivnímu a inspirujícímu Péráku a přestaneme tady z toho dělat sektu, nebo se tím konzumem časem zkonzumujeme vzájemně?
Jo, sere mě to, přijde mi, že už ani nemá cenu považovat ČR za domov. A Pérák a Facebook na tom má zásadní podíl.
A jo, je to dlouhý. |
|
