No, ono taky nemusí jít o strach v pravém slova smyslu, možná spíše o obavy. Nejen toho, kdo se jaksi jen veze, ale i toho, kdo veze. Ono v každé lidské činnosti není naškodu mít na mysli něco, co bych nazval určitou pokorou před ní, nebo oborem, protože to nutí člověka mysletči přemýšlet. Když přirozeně do vzduchu nepatříme, kdyby to Bůh chtěl, tak by nám dal křídla, že  )), musíme se na to připravovat.Přehnaný strach také není zdravý, to bychom nikam nedošli, ale obava, zda jsme udělali vše, co je třeba a na něco nezapomněli, by nás měla trochu držet zpátky. Ten , kdo toto opomine a myslí si, že je on už je dokonalost sama, že je borec a "má to na háku", na to dříve, či později dojede, či doletí, protože vždycky je možné , že i v rámci rutiny se na "něco" zapomene. Na silnici, nebo ve vzduchu, v práci, doma a čertví, kde ještě.Bohužel, následky se netýkají jen jeho samého, ale mnoha dalších, nevinných. Takže, jak říkal Mireček v Básnících:.. "se učit..., se učit.., se učit.. nakonec i mistr tesař ví své... |
|
