Docela jsi mne vyprovokoval. Tuhle báseň jsem dřív neznal, ale móóc se mi líbí. J.G.Magge byl stíhač (pokud vím) a myslím si, že kdo sám zažil pár kotrmelců v pálícím sluníčku nad nadýchanými mraky, má k podstatě té básně mnohem blíž, než ten, kdo o něčem takovém nemá páru. Když to čteš, rovnou si představíš, jak na vrcholu stoupání ztichne po stažení plynu bušící srdce motoru, zaslechneš ječení větru kolem kabiny, jak se na plných křidýlkách letadlo zvrátí zpátky a padá do další akrobatické evoluce...
A tak když jsem četl ty překlady v odkazu Hermanna, zdálo se mi, že překladatel při vší úctě nějak nevěděl, o čem to vlastně je - a nedalo mi to... Takže tady dávám k dobru svůj vlastní překlad - může se vám líbit nebo nemusí
----------------------------------------------
Výškový let
John Gilespie Magee jun.
Z pozemských pout jsem vyklouzl
a na smíchem postříbřených křídlech nebem tančil
ke slunci se dral
a připojil se ke kotrmelcům radosti
sluncem rozčísnutých mraků
a dělal stovky věcí,
o kterých se ti ani nezdá,
kroužil a plachtil a převracel
vysoko v prosluněném tichu
vznášel jsem se tam
s vyjícím větrem se proháněl
a bezednými sály vzduchu hnal svůj stroj
vzhůru, vzhůru tou dlouhou, blouznivou spalující modří jsem
se snadnou elegancí dosáhl na vrchol těch větrem vymetených výšek
kam ani orel ani skřivan nikdy nevzlétá
a zatímco jsem s tiše povznesenou myslí
pošlapal tu nedotčenou svátost prostoru,
vztáhl jsem ruku a na tvář Boha jsem si sáh´
---------------------------------------- |
|
