Já jo.
Je to docela zajímavá zkušenost, protože ať chcem nebo nechcem, na rychloměr koukáme (a spoléháme) víc a častějc, než si sami přiznáváme (nic proti tomu).
Bylo to před lety jednoho slunného Silvestra s blaníkem a pitotka možná tolik nezamrzla, jako mi do ní vlečná ještě při rozjezdu nafoukala sníh (což bylo v jádru stejné). V aerovleku jsem nic neřešil - tam na rychloměr kouká vlekař - ale po vypnutí jsem měl divný pocit, že sice asi letím pomalu (rychloměr s líně houpal kolem 65 km/h), ale že přestože "letím pomalu", nějak to kolem mne fičí - než jsem si uvědomil, že rychloměr je v čoudu a já tlačím odhadem tak na 120 dolů (zbytečně, samozřejmě... ). Takže jsem se probral, přitahl jemně čumák na horizont - a letěl podle sluchu. V blatníčku to nebyl žádný problém, tam byla případná varování jasná. Jen na finále a přistání jsem si dal nějakou rezervu a byl o trochu rychlejší (ale podle dojezdu zas asi ne tak moc). Když jsem vylezl, řekl mi dobrácky jeden ze starých instruktorů: "Já ti říkám pořád, že když dobře posloucháš, rychloměr na nic nepotřebuješ." V simu to ael asi takhle jednoduché nebude...
|
|