Nápad je to pěkný, ale chybí tomu trocha zdravého pesimismu  )
Načrtnu tu čistě imaginární případ. Práci více lidí je nutné koordinovat, tedy takový projekt vyžaduje nějakého ideového vůdce či náčelníka. Což s sebou může (ale nutně nemusí) přinést komplikace v mezilidských vztazích, kdy se tomu či onomu nemusí líbit jak to náčelník vede a bude brblat nebo i přímo podněcovat ke vzpouře.
V oblasti financí to taky nemusí být jednoduché. Simulátor bude asi založený na FS a aby k něčemu byl, předpokládám použití WideView a WideFS, minimálně čtyř PC (avionika + 3x pohled ven), možná i další komerční soft na avioniku a nějaký ten speciální HW.
Co se SW týče, pokud naše imaginární skupinka pracantů bude chtít mít čisté svědomí, SW zřejmě za nekřesťanský peníz koupí. Zde vyvstává otázka, na koho bude licence a kolik kdo dá peněz. Rozdělit částku rovnoměrně mezi všechny je nejvhodnější, jenže ne každý má takové příjmy, aby to utáhl a zde vzniká prostor pro další třenice, protože lidé jsou různí a někdo se může hádat, že tamten dal míň apod.
Nejhorší to bude asi v oblasti PC, protože i ojeté bazarové PC s alespoň trochu rozumným výkonem přijde minimálně na takových 10 000Kč, což v minimální konfiguraci simulátoru dá nějakých 40 000Kč. Je možné, že s jídlem poroste chuť a nějaké to PC se přidá (2x na další výhled ven, 1x na extra avioniku, 1x na ovládací prvky) a sumička se nám pěkně zvyšuje. K tomu materiál na stavbu kokpitu (předpokládám dvěvo), nějaký speciální HW (rozšiřující karty apod.), vlastně bych zapomněl ještě na monitory (to se do sestavy za 10 000Kč nevleze).
Takže nějakých minimálně 100 000Kč to spolkne, i kdyby se angažovalo 10 lidí, 10 000Kč jen tak, z čistého nadšení, asi každý nedá. Někdo tolik nemusí mít a o to více zaplatí ostatní.
Tož to jen pár okamžitých nesouvislých námětů k zamyšlení od starého pesimisty 
Abych vás moc neodradil, vzpomněl jsem si na jednoho svého kolegu. Žije na malém městě a jemu a jeho kamarádům, vyznavačům "petanque" (nevím jestli to píšu správně) už dost vadilo, že obec strká peníze jen fotbalistům. I založili občanské sdružení (nebo sportovní klub nebo tak něco) hráčů petanque, zaregistrovali se na ministerstvu, zvolili náčelníka, oficiálně zašli na obec a požádali o dotaci (dostali 25 000Kč na rok). Za symbolickou cenu od obce pronajali malý plácek, vlastními silami ho zvelebili, zakoupili obytnou buňku, co se používá na stavbách a v ní zbudovali občerstvovnu.
Zní to poněkud idilicky, nicméně i tohle může být cesta. |
|
