Není tomu tak dávno, co jsem býval zastáncem výletů na Francouzskou riviéru, kraje dobrého vína, krásných žen (prej) a zajímavých přiblížení (na letiště). Býval jsem jím i proto, že po našich stížnostech na téma místních ATC proběhla čilá komunikace ohledně opakování oné trapné události, nyní ovšem "s tím nejlepším co Francie má". Narozdíl od minulé akce jsem také raději vyrazil dříve, abych mohl na všechno náležitě dohlížet a vyzkoušet si tak na vlastní kůži onu Galskou elitu.
Startovali jsme v menším hloučku, z něhož nejbližším spojencem mi byl sám velký SVK121, kterému jsem díky místním pokusům s rate of climb (jak to tak většinou bývá, čím rychleji se stoupá, tím pomaleji to letí dopředu, což není ideální řešení jak tomu vzadu umožnit dostat se výše než já  celkem úspěšně většinu cesty blokoval hladinu 320 a tak nemohl dostoupat svých 380. Sám Pepe to komentoval tak, že mu ofukuju kabinu. Aspoň bylo tepleji ne ? Od Langenu jsem příliš odvahy nečekal a tak rázný krok k rozdělení hloučku provedl celkem elegantně (i když ne úplně podle L4444) až velmi profesionální švýcarský řídící - skoro až tak dobrý, že bych tuto zemičku rád vyzkoušel jako cíl dalších flyoutů.
Švajcem ovšem radost z letu skončila a dál přicházely jen perličky. Marseille radar ještě provedl poměrně rozumně klesání, ale klíčová pozice sletového večera - Provence Approach - to byla zase kávička. Zjevně zaskočený, mírně dezorientovaný a silně nervózní řídící už ze stylu komunikace vzbuzoval dojem, že bude docela veselo. První zpráva od approache byla - please wait. OK říkal jsem si, počkám...Dostal jsem hned FL120, kurz (z jakého důvodu a kam asi tak poletím jsem se nedozvěděl) a tak jsem se zase na druhou stranu zbavil povinnosti vyrábět HOLD obrazec nad MTL. Proletěl jsem vesele kolem něj, když řídící ohlásil něco ve smyslu "kurz 196, direct Montelimar, mike tango GOLF VOR"...protože všechny tři možnosti byly ve vzájemném rozporu (poslední dvě až zásadním pokud jde o směr letu), vybral jsem tu střední, jasnou a nepřeslechnutelnou a důrazně jsem zopakoval "dct Montelimar VOR". Řídící neprotestoval, dotazy jestli to myslí opravdu vážně jsem ho nezatěžoval a jal se provést zamýšlenou otáčku o 180 stupňů, zpátky k MTL VOR. Kupodivu si toho řídící všiml poměrně rychle (řekněme po dotočení zatáčky a ulétnutí cca 20ti mil), zeptal se, já mu opět potvrdil Montelimar, ozvalo se "oh, sorry" a dal mi nový kurz, směřující tak nějak odhadem do správného místa pro vektorování na ILS Rwy32R. Pepe z toho měl správnou legraci, ale to ještě nebylo všechno. Napsal jsem mu po chatu, že jsem zvědav jak dlouho mi vydrží FL120, než si řídící vzpomene, že mi ještě nedal míň. Cca na úrovni kolmice k FAF při paralelním letu jsem se rozhodl ukončit jeho trápení a requestem jsem si chtěl ověřit jestli jako ta FL120 je schválně, že v ní klidně zůstanu a poletím do Afriky (no jistě, jsem zvyklej , ale jen jestli je to opravdu to co po mně pak Provence bude chtít. Kupodivu ve stejnou chvíli přišel i dotaz pana řídícího na mou FL, tak jsem hrdě ohlásil "still maintaining flight level one two zero", načež nastala panika, pak se ozvalo "oh, sorry" a dostal jsem orbitek, při kterém jsem měl sklesat na 3 tauzny. Bez QNH samozřejmě, no ale to jsem přeci věděl sám, nejsem blbej, mám ATIS ne ? Stejně jako dráha v používání, kterou mám očekávat, tu jsem si taky odposlechnul na frekvenci jak dostávali ti přede mnou povoléní k ILS app, přece si to MCDUčko nemusím nějak zvlášť chystat, že...tak jsem si vyžádal dvojnásobné ověření, spočítal si rate of descent pro to, abych za ty dvě minuty stihl sklesat ňákých slušných 8 litříků (nijak těžká úloha , vysunul spojlery a vydal se dolů do hlubin. Eště že další chudáci za mnou byli dost daleko. Dokončil jsem orbit, zahlásil kurz a výšku a od řídícího jsem dostal něco jako "at own discretion, clrd ILS app rwy 32R, report estabilished", což vzhledem k tomu že vyžadovalo něco jako půlku letištního okruhu, sklesat o 1000ft a vědět kde je osa LLZ a FAF jsem bral jako vtipný nácvik prostorové orientace. Nicméně zadařilo se, dostal jsem věžku, víceméně slušně sedl (PSS A320 byla opět velmi nestabilní na kurzu přiblížení), od groundu jsem po zopakování pojíždění dostal nové instrukce (asi mi někdo zrovna obsadil stand) a tak nějak jsem už snad standardně vypnul a ukončil. Aspoň slabou náplastí byl stand 1A...i když, sice první, ale pěkně zastrčený.
No a přesně po vypnutí mi spadly Win do modré Asi toho měly taky dost. O letu zpátky se asi nemá moc smysl rozepisovat...na to kolik nás tam bylo a na ne příliš pokročilou hodinu se frantící odpojovali až příliš překotně, takříkajíc nám to vzdávali před přeladěním jeden za druhým. Věžce nejel voice, takže jsem musel ručně přepnout kanál. Dostal jsem initial climb FL60 (TL byla taky 60 btw , po přeladění na APP když jsem stoupal jsem dostal opět vtipně standby (jasně, mám čas), a tak.
No a pak když už jsem letěl víceméně ok a bez řídících, tak se mi zbláznilo buď éro nebo FSka, ale buď foukal boční uragán, nebo nevím, ale rovně to dokázalo letět jen se 45 stupňovým náklonem a plnou směrovkou, čili v šíleným traverzu, a nechtělo to vůbec stoupat. Zkoušel jsem všechno možný - vymazání počasí v FSUPIC, FSce, refresh v IvApu, reconnect na IVAO, dokonce i odpojení a disablování os joysticku a restart motorů. Vítr to reportovalo ok, F/CTRL stránka neukazovala žádné anomálie, prostě záhada. Tak jsem to nakonec nad Švýcarskem po marných pokusech zabalil a poděkoval tamním řídícím za skvělé řízení. Bylo zač, je to víceméně raritka
A tak mě po francouzksých řídících zklamala i francouzská technika. Champagne vylévám do záchodu, žabí stehýnka do koše, na LeBourget už nepojedu a přecházím na Bulíky. Zdrcen, zklamán, obelhán. Nu což, olupte. |
|
