Vzhled, spotřeba, hlučnost jsou poplatné době vzniku, s tím absolutně problém nemám. Je ovšem jedna věc, pro kterou Z-142 považuju za potenciálně nebezpečnou mašinu, i když za to nemůže tolik éro jako spíš piloti. Ona je totiž už na první dojem velice jednoduchá na pilotáž, poslouchá na slovo, a vzbuzuje dojem, že je to retrívr, které ho je možné tahat za uši, strkat mu prsty do čenichu, a on nic neudělá. A tak si někdy lidi k tomu éru začnou dovolovat až moc. Jenže to není retrívr, ale spíš pes, kterej dlouho dělá, že nic, a pak bez varování začne rovnou trhat (v tomto připadě proudnice). Když se totiž člověk začne jako prase chovat k jinému letadlu, tak to dostatečně předem varuje a i následky nebývají tak hrozné. Z-142 za určitých okolností "znenadání" přejde do autorotace a tak většinu lidí, zejména neakrobatů a poloakrobatů pokoušející různé vývraty s pocitem, že "na tom přeci nic není", naprosto zaskočí a je konec.
Ta dlouhá řada lidí, kteří se na tomhle typu zřítili poté, co překročili hranici, je dlouhá. A moje zkušenost z výcviku je, že narozdíl od jiných typů většina cvičenců na nečekanou autorotaci nezareaguje a zatuhne, ačkoliv je dopředu teoreticky připravena. Jiné typy, třeba Trenéry, varují, koušou a pilot dlouho dopředu ví, že za chvili se už bude trhat. Koneckonců i AT-6 se při přetažení na rychlosti dokáže rozohnit a z nepovedeného přemetu je rázem něco jako kopaný překrut, ale pilot už to chvíli předem ví.
Takže osobně neznám jiné letadlo, které by mělo takový nepoměr mezi zdánlivě dokonalými letovými vlastnosti a potenciálním nebezpečím, jako Z-142. Ukázněných pilotů dodržujícím letovou příručku, pravidla létání a hranice svých schopností se to ovšem netýká. |
|
