Skvělé odpovědi, jak jinak  Na jihozápadě USA jsem si taky užil 6 měsíců nádherného lítaní a i když jsem zažil "jen" Prescott (pamatuješ Love PRC? ), letadlovku v Sedoně, Grand Canyon a Flagstaff, bylo to za to ve velmi výživných 40 stupních Arizonského léta v plném proudu a někdy to stálo opravdu za to, "vysokohorský" výcvik nevýcvik. Počítat pořádně každý vzlet byla nutnost a i přesto jsem pak v praxi občas mezi půlkama stříhal trojku drát...
K bodu 5 jen drobně - ta půlka dráhy je asi ideál, ale obecně je dobrý mít u každého letiště go/no go bod, něco jako takový vzdáleností určený "V1 malých letadel" a nebát se přerušit vzlet. Závisí to na spoustě věcí, nejen dráze a počasí, ale taky okolí letiště...Viděl jsem spoustu lidí co do toho jdou za každou cenu a víc se modlí, že to vyjde, než že by aktivně počítali s horší variantou. Jednou to může být motor, podruhé nesprávně provedené úkony, jindy karburátor, příliš vysoká tráva, trochu víc kaluží nebo bláta než jindy a všechny rezervy jdou do háje. Taky jsem ale viděl lidi co to mají naopak skvěle v ruce - dobře rozumí tomu jak správně provádět vzlet z krátkých nezpevněných ploch, jak používat klapky pro délku rozjezdu a následné fáze stoupání, nebo třeba i takové "pikošky" jak příďákem nadskakovat nad kaluže, nebo využívat plytké hladiny potoka pro vzlety a přistání po jinak nerovném kamenitém dně...
Zpátky ale k základnímu tématu - Hustota vzduchu (nadmořská výška, teplota a tlak budiž hlavními vlivy) je prostě alfa a omega, platí to u velkých letadel (viz http://www.flightsim.cz/forum_prispevek.php?id=445131&lan=0), platí to dvojnásob u těch malých, nepřemotorovaných. |
|
