Tak něco k řízení upoutaných modelů. Minimum jsou podle dnešních pravidel dvě ocelové lanka nebo struny. Dříve se používalo i jednolankové řízení, ale díky jeho vysokému zpoždění bylo vyhodnoceno federací jako nebezpečné a proto bylo zakázáno.
Jde o řízení využívající vahadla. Pohyb rukojeti se přenáší na pohyb výškovky, u akrobata současně i na "křidélka" zapojená vlastně jako oboustranné vztlakové klapky. Jde-li výškovka nahoru, klapky jdou dolů a naopak.
Model se v průměru pohybuje rychlostí 90km/h, tedy 25m/s a v hranatých obratech je předepsán rádius 1,5m +0,3m. Vodorovný let je ideální ve výšce 1,5m nad povrchem a vršky hranatých obratů jsou stanoveny dle sklonu drátů 45° což průměrně odpovídá asi 16m nad povrchem. Doba, ve které musí pilot reagovat, aby udělal přesný přechod ze svislého letu střemhlav do vodorovného ve výšce 1,5m ±0,3m je 0,02s. Pokud se zpozdí o dalších 0,05s, je eroplán na asfaltu.
S nabořeným eroplánem se už nikdo vesměs nespravuje, protože už nikdy nedosáhne potřebné aerodynamické čistoty a to by způsobilo, že se nebude chovat korektně v obratech, bude se blbě řídit a to je pro závody docela k prdu.
Něco obrázků se slovenským komentářem:
http://www.controlline.sk/teoria/rukovate.html
http://www.controlline.sk/teoria/riadenie.html |
|
