Prostě upoutanec. Není na špagátku, ale na dvou strunách nebo dvou speciálních lancích, která se neprotahují (to první je značně levnější, používá se 0,25-0,35mm ocel - tedy struna H1 z dvanáctistrunné kytary - jde to i naopak, vyzkoušel jsem kdysi). Fór je v tom, že "pilot" má v ruce rukojeť, na které je struna přichycena jedna nahoře a jedna dole (stačí násada od koštěte a dva hřebíky - v nouzi. Ale profi rukojeť už má různé vychytávky). Struny vedou do těžiště modelu, kde je vahadlo, spojené táhlem s výškovkou. Je to propojeno tak, aby logika pohybů byla stejná jako u kniplu (přitáhnout, potlačit). Směrovka je nastálo vychýlená ven z kruhu a na protitehlém křídle je závaží - to spolu s vyosením motoru zajišťuje dostatečnou odstředivou sílu i při různýchobratech - bez napnutých lanek (strun) řízení pochopitelně nefunguje. Jednodušší éra víc mít nemusí, mají akorát motor. Složitější akrobati mají většinou symetrický profil a někdy k tomu klapku (nikoliv křidélka), která svým vychýlením prohýbá tětivu profilu a zvyšuje tak vzlak v dané poloze a manévrovost upoutance.
Má to svý kouzlo. Éro reaguje hned a je tam dost intimní kontakt a pocit ovládání, proti třeba rádiáku. Taky jsem ňákej za mlada rozbil... byla to bohatýrská doba!  |
|
