No, kdo ví. Nebylo zas tak vzácné, že ši Češi v RAF změnili jméno pro své působení nad reichem...
Snad teď už neprozradím nic tajného, když napíšu, že moje máma seděla na gymnáziu v Duchcově v první lavici s drobným klukem jménem Leo Apfelbaum. Byli dobří kamarádi - a podle toho, jak na něj máma celé roky vzpomínala, byli si v těch 16 letech asi fakt blízcí. Když se museli v osmatřicátém z pohraničí odsunout, šla máma do Berouna - a Leo kdoví kam... Věděla, že snad za války lítal u RAF, ale co se s ním stalo po válce - už nevěděla. Prohledal jsem co se dalo, ale jeho jméno jsem nikde nenašel. Máma byla přesvědčena, že už Lea nikdy neuvidí.
Někdy v roce 2000 se ale Leo objevil v republice (nebudu popisovat to dojetí, když se potkali, máma byla tehdy ve špitále...) - a vyplynulo, že jeho maminka vzala na poslední chvíli všechny děti - a přes Jugoslávii, Turecko, Palestinu, Egypt... a kdoví kudy ještě jezdili - se dostali do Anglie, kde se Leo dal v 18 letech k RAF, udělal navigátorský kurs a celou válku létal na Wellingtonech, Liberátorech a na čem se dalo. Odlétal skoro celé 3 operační tůry (!). Už do Anglie ale přišel pod jménem Peter Arton - proto jsem jeho jméno nikde nenašel. Po válce byl ještě nějakou dobu u RAF, snad i nějakou dobu jako vojenský přidělenec v ČR, ale na konci 40. let se odstěhoval do Izraele, kde žil až do své smrti.
Jen jeden maličký příběh z mnoha... Třeba i pan Mareš měl na MaeWest napsáno "Catton" - nebylo by to nic divného.
Perličku na závěr - při jedné z jeho pozdějších návštěv u nás jsem mu nabízel, že zaletíme nad Bílinu, Duchcov - že by určitě rád viděl svůj rodný kraj ze vzduchu. Absolutně korktně, ale absolutně striktně to odmítl. Divil jsem se proč - a on mi řekl, že létání nesnáší, že letět z Izraele je pro něj utrpení, že pokud nemusí, do letadla nevkročí, létání že nesnášel nikdy (!). Zeptal jsem se jak to je možné - s jeho kariérou u RAF? - usmál se a řekl - to je něco jiného. Tehdy jsme lítat museli !
Letos by mu bylo 88 let....
 |
|
