S MiGy-29 se používaly přílby ZŠ-5, tedy laminátové, bílé, s polystyrenovými "vycpávkami" a s jedním sklopným čelním štítkem (zorníkem) bez kovového rámu - většinou kouřovým (pokud se pamatuji, modrozelené u MiG-29 nebyly). Na lícnicích měli standardní třmeny pro připojení obvyklého dýchače (typové číslo už si nepamatuju, musel bych doma pohledat) - s laminátovou "karoserií" a gumovým vnitřkem, polepeným jelenicí v místech, kde guma dosedá na tvář (!). Mikrofon byl umístěn v dýchači. Dýchač měl tmavozelenou látkou potaženou gumovou vrapovou hadici, dlouhou tak akorát, aby ji šlo připojit do sedačky (asi 80cm) a s ní paralelně tenkou hadičku na tlakový plyn, který v případě potřeby (dekomprese, katapultáž) okamžitě nafoukl polštářky a přitiskl dýchač do obličeje (a také hlavu do helmy přes polštářek v záhlaví). Dýchač se s helmou kromě dvoukolíkového konektoru mikrofonu spojoval ještě bajonetem této hadičky. Z helmy visel vícežilový stíněný kabel s "lavočkovou" koncovkou na připojení sluchátek a mikrofonu do sedačky (stejný bakelitový čtyčkolíkový konektor, jako byl u mikrofonů ve vivatu či blaníku).
Až potud to byla "obyčejná ZŠ-5".
Přilby do MiG-29 ale měly specialitu - byly na temeni vybaveny černě eloxovaným duralovým můstkem, do kterého se připevňoval náhlavní (pozor, ne pohlavní!) zaměřovač - vyklápěcí kloubové ramínko s okrouhlým sklíčkem s ryskami do kříže a kolečkem uprostřed. Samotné ramínko se sklíčkem bylol útlé, až křehké (šlo vyklopit mimo zorné pole, když se nepočítalo s použitím) - ale držák (řečené "parohy") byly složité a robustní, vážilo to celé asi 1,5kg (20 kg na hlavě navíc při 9g) - protože se pod to musel vejít čelní štítek (zorník), když byl v horní poloze.
Zrovna tohle zařízení mi přišlo praštěné, napadlo mne nejmíň 5 způsobů, jak to udělat jinak, lehčí atd. - rusáci měli vždycky všechno vymakané, ale tohle bylo jako nedotažený zlepšovací návrh...
Nicméně - osud přileb byl asi stejný, jako s ostatní výstrojí toho druhu. Za provozu se sledoval stav a životnst a po uplynutí toho či onoho se "skartovaly" - tedy buď fyzicky zlikvidovaly, nebo byly (v pozdější době) ze skladů odkoupeny organizacemi, která na to měly licenci (např. excalibur army a podobně). Sehnat za totáče vyřazenou helmu, pokud někdo neměl strejčka náčelníkem štábu PVOS, bylo prakticky nemožné (i když - samozřejmě kanály existovaly).
Myslím ale, že konkrétně helmy od MiG-29 provozně "přežily" rozdělení republiky a šly i s MiGy na Slovensko - a zbytek do Polska. O tom už přehled nemám.
Jakékoliv doplňující informace a připadnou opravu vítám!
|
|
