Jojo, je to tak. Já jsem u toho 6 roků a taky se najde únava materiálu, speciálně po tomhle létě a speciálně po druhým roku boje o krk. Spousta věcí se mění k horšímu a třeba ani k nám bych nikoho netahal. Ale i přesto bych do toho šel znova a přesto to dělám rád a doufám, že ještě dlouho budu. A proto to nabízím i ostatním.
Já si myslím, že každej rozumnej člověk pochopí, že jakákoliv činnost (a nejen zaměstnání) se po čase stane rutinou, někdy dokonce i otravnou a nesnesitelnou. A to platí pro to co dělá "z donucení" i pro to co dělá svobodně, dobrovolně a ze zájmu. Myslím, že speciálně tady na Péráku se s podobným vývojem setkáváme pravidelně. Jde jenom o to, jak se schopnej se s tím poprat, jak si i v rutině najít různorodost, jak si rozmyslet, jestli má smysl jít někam jinam, nebo zůstat.
A troufám si říct, že zrovna letectví touhle fluktuací a vyhořením zas tak moc netrpí - lidí, kteří s tím seknou a jdou dělat něco úplně jinýho je minimum. Nemá smysl se bavit o tom, jestli je to proto, že nic jinýho neumí a proto s utrpením zůstávají, nebo se jim nic jinýho dělat nechce a dělají to z pohodlnosti, nebo protože mají závazky a jinde by se jim plnily mnohem hůř, nebo je to prostě pořád baví a naplňuje. Z každé skupiny jsem poznal pěkných pár lidí, taky spoustu těch, u kterých se tyhle názory pravidelně mění, podle toho, jak se jim zrovna daří. To je prostě přirozený a přišlo mi zbytečný o tom psát - to jsem si myslel je tak nějak samozřejmost.
Proto pokud někomu (teď nemyslím konkrétně Létající Myš) snad přijdu příliš nadšenej dopravním lítáním bych jen rád podotkl, že samozřejmě znám, chápu a zažívám i tu druhou stranu mince. Nejsem hloupej ani slepej a přijde mi smutný, že si někdo myslí, že to tak je, když to zrovna zapomenu napsat do příspěvku do poznámky pod čarou. Jsme snad inteligentní a dokážeme číst mezi řádky, ne?
Ale taky jsem díky práci poznal svou přítelkyni, letos si spolu s ní užil pár skvělých měsíců v Kanadě a na Havaji, byl pár dnů na Kanárech, ve Skandinávii, byl párkrát na dovči (jo, to předtím nebyla ani oficiálně dovča) a zažil spoustu zajímavých dnů v práci i doma. A taky splatil 2 ze 3 úvěrů, který mi tohle všechno pomohly zrealizovat. Z posledního zbývá půlka. Prostě jsem hodně šťastnej tam kde jsem.
Třeba se to změní časem, ale dneska můžu říct, že ty pozitivní dojmy převažují naprosto zásadně a někdo zvenku jako Adagio o tom ví naprostý prd. |
|
