Co se týče výpočtu a tvorby Loadsheetu, tak to dělá každý jinak a každý kupodivu více či méně lpí na detailech. Typicky asi 2 metody:
1) Tvoří handlingová společnost a její loadcontrol. Piloti dodají palivové figury (ZFW, trip, taxi, DOW, DOI, EET, crew) a loadsheet vypadne automaticky spolu s daty z odbavení (počty a váha bags, seating). Většina společností dodává v manuálu způsob naložení do holdů a tím se řídíme. (např. TVS - všechno do CPT3, pokud lze, DY - 30% do dvojky, 70% do trojky...). Kontrola tedy na úrovni loadcontrol - agent - pilot. Každý trochu něco jiného, ale většina dat několikrát. O tom, že bylo letadlo naloženo dle nakládacích instrukcí zodpovídá také šéf nakládky a podepisuje se pod to (mimochodem, ona havárie 747my je z 90% chyba nakladačů, z 10% handling agenta).
2) Dělá si posádka sama pomocí něčeho. Typicky v Praze Eazyjet si vozí na palubě notebook, od nás se chce akorát seating a váha zavazadel. Všechno ostatní si řeší sami. Takže pokud se něco nevejde do typické nakládky (+ - A320 - všechno cpt1, A319 - všechno cpt3) konzultuje se to s kapčou, který vymyslí, co kam dát.
Co se týče kontroly, tak v prvním případě je tam několikanásobná. Z loadcontrolu nevypadne nic, co by bylo mimo obálku, každá změna se hlásí a poměrně pečlivě se hlídá. Ve druhém případě my, jako handling, příliš nevíme, takže není co kontrolovat. Tam si to zase dělají na palubě, ale chtějí od nás poměrně hodně podrobná data nakládky a i LMC (last minute changes, poslední změny, tzn. nenaložené/ztracené bágly, nenastoupivší pax..) a to i do sekcí, na což ostatní výrazně kašlou  .
|
|
