Nebo jak jsme na tom při prvním letu všichni pumpovali jednou rukou podvozkem, druhou podvědome kniplem. ZRB byl jeden z posledních dvou Kraťasů s ruční hydraulickou pumpou na podvozek. Nebo jak jsme si zpočátku všichni sedřeli hřbet levé ruky, protože jsme neuměli správně manipulovat s tou pojistkou. Pak jsme se potkávali ve škole a podle bebina jsme určovali, kdo ZRBa lítal, a kdo ne.
Nebo jak jsem si při prvním letu na něm připadal, že letím se Spitfire. Jak mě v roce 98 Mára Čacký fotil a pak to vyšlo v únoru 99 na zadní straně L+K. Jak Havrdovi cestou do Krnova nešel benzín z baků a museli jsme divertovat do Šumperka je ovzdušnit. A tak.
Taky si pamatuju na svůj poslední let s ním. Asi před pěti lety z Letňan na krátký prostor k Milovicím.
Málokteré éro se mi dostalo v životě pod kůži tolik, jako ZRB. Je mi z toho hodně smutno...
