Pěkně a srozumitelně napsané. Jen doplním pár drobností nebo možná spíš upřesnění.
- Indukovaný odpor vzniká vpodstatě kdykoliv, když křídlo generuje vztlak, je dokonce přímo úměrný čtverci hodnoty vztlaku. Důvodem nejsou ani tak ty víry na konci křídla (ty jsou spíš důsledkem kombinace podélného a příčného proudění po celé délce křídla a mixování tímto vzniklých malých vírů na odtokové hraně, které se pak spojí do vortexů na konci), jako samotný fakt generování vztlaku - jakmile pohybující se těleso změní směr proudění obtékajícího vzduchu, vzniká indukovaný odpor. Jednotlivé malé víry vznikají po celé délce odtokové hrany, tím mění směr proudění za křídlem dolů a tím snižují drobně jeho schopnost generovat vztlak. Tu schopnost musí křídlo kompenzovat drobně vyšším úhlem náběhu - který se právě projeví na nárůstu odporu.
- Tzv. spanwise flow (příčné proudění), které se pak nejvýrazněji projevuje právě oním přetékaním na konci, není jen záležitostí konce křídla, ale celého jeho rozpětí. Důsledkem mixování klasického podélného proudění s tímto příčným vznikají drobné víry na odtokové hraně, které snižují efektivitu generování vztlaku - indukovaný odpor. Proto jsou třeba taky na snížení indukovaného odporu poměrně efektivní wing fences (podélné zarážky v intervalech po rozpětí křídla, markantní třeba u Su-22), i když ty mají zase jiné nevýhody.
- Indukovaný odpor (krom nekonečného rozpětí a eliptického křídla, které jsou konstrukčně náročnější  ) a příkladů které jsi zmiňoval se taky dá snižovat snížením úhlu náběhu na konci křídla zkroucením, nebo jiným profilem. Tím že se pak většina vztlaku generuje u kořene, intenzita příčného proudění se směrem ke konci křídla úměrně snižuje a tím i indukovaný odpor. |
|
