Nebo taky nevystoupí, to když minou bariéru z pneumatik a narazí do zdi. Nicméně ty síly jsou opravdu větší, ve dvě ráno už se mi nechtělo po tom pátrat.
Pro takové "absorbční" sedadlo se v angličtině používá termín "stroking seat". V tomto článku ( https://sbirsource.com/sbir/topics/86022-fail-safe-adaptive-energy-absorber-for-helicopter-crash-safety-seating-systems ) je zmíněna vertikální rychlost 50 ft/s, kdy by měla sedačka posádku ochránit před vážnějšími zraněními. To mi vychází na cca 15 m/s, příp. necelých 55 km/hod.
Jaké to znamená přetížení jsem si radši našel, než bych to počítal, jsem už ze školy dost dlouho a bylo to rychlejší. Tento dokument ( http://dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/a267099.pdf ) se týká vrtulníků UH-60 Blackhawk a AH-64 Apache, od strany 8 se píše o absorbci sedaček.
Komu se to nechce číst nebe nevládne angličtinou - absorbční systém těchto strojů je konstruován na dopad vertikální rychlostí do 50 ft/s, přičemž systém netvoří jen speciální sedačky, ale deformační zóny v podlaze a podvozek. Ten sám o sobě absorbuje až polovinu energie. V praxi se tento systém údajně velmi osvědčil a k vážným zraněním při těchto rychlostech dochází velmi zřídka.
Jsou tam zmíněny i nějaké případy nehod, obrázky mají bohužel mizernou kvalitu. Např. dopad Blackhawku vertikální rychlostí 50 ft/s, s přetížením 14,5G, kde se sedačka posunula o "pouhých" 14 palců (35,6 cm) a pilot neměl žádné zranění páteře.
A důležitá informace pro naši diskusi - průměrné hodnoty přetížení pro vojenské vrtulníky by neměly překročit 14-15G a pro civilní 11-12G. Což je pořád ještě docela dost.
|
|
